RETRO VZPOMÍNKY: Prázdniny bez wi-fi: děti si poradily jinak

Dnešní svět je plný technologií a neustálého připojení, dříve to bylo zcela jinak. Dětský svět se odehrával pod širým nebem a prakticky za každého počasí. Žádné telefony nebo tablety, ale zábava a poznávání světa.

Zima

Dříve trávily děti prázdniny zcela jinak než dnes, bez telefonů, tabletů a neustálého připojení k internetu. Běžně se chodilo pěšky, běhalo a hrálo venku, a to za každého počasí. V zimě bývaly rybníky a návesní kačáky doslova v obležení bruslařů. Ani pád do rybníka děti příliš nevylekal, obvykle se z něj dostaly ven samy, promočené a špinavé, ale o to silnější. Výchova byla přísnější a tvrdší. Doma často následoval trest, v podobě pohlavku nebo plácnutí na zadek.

Dnes by možná sousedé volali sociálku, tehdy šlo o běžnou součást. Rýma se nepovažovala za nemoc. Nezapomněli jsme ani na tzv. uhelné prázdniny, které byly vyhlašovány hlavně zejména kvůli nedostatku paliva. Děti tak zůstávaly doma, protože školy se kvůli úsporám tepla dočasně zavíraly, a i tyto neplánované volné dny se trávily venku, na sněhu nebo na ledě. 

Jaro

Jakmile zmizel sníh, děti vytahovaly koloběžky a často i svépomocí vyrobené dopravní prostředky, například prkna s koleček z kočárků. Přilby se nenosily, ty byly výsadou motocyklistů. Při pádu se maximálně roztrhly kalhoty nebo odřela kolena. V lese za vsí u pískovcových skal se stavěly bunkry, lezlo se po skalách, hrálo se na Indiány, rozdělávaly se ohně a opékaly buřty. A přesto lesy zůstaly celé. Na návsi se skákal panák, hrála vybíjená nebo třeba závody hlemýžďů.

Léto

Děti aktivně vymýšlely další kratochvíle, třeba pokusit se chytit slepici, což nebyl vůbec jednoduchý úkol. Když přijel někdo ze statku s traktorem, děti se svezly na valníku nebo v kabině. Největší zážitek představovalo svezení v kombajnu. Letní dny se trávily u vody, bez dozoru rodičů, kteří byli v práci, i bez prarodičů, kteří se starali o hospodářství. Společnost často dělal pes, který měl za úkol hlídat, kdyby se někdo začal topit. Největší atrakcí bylo skákadlo u písáku, rozhoupat se a skočit do vody, hluboké klidně 10 metrů. Bez hodinek, bez mobilu, domů se vyrazilo až tehdy, když se slunce začalo sklánět k obzoru.

Lezení po stromech

Nechyběly ani dobrodružné výpravy za úrodou. Nejlépe chutnaly třešně rovnou ze stromu, a ideálně z cizího. Totéž platilo pro jablka, hrušky nebo mladý hrášek. Lezení po stromech bylo běžnou dovedností všech kluků, často i holek. Občas se ochutnalo i něco z pole, co bylo určeno pro dobytek, ale nikdo tomu nevěnoval větší pozornost. Školní rok začínal cestou vlakem, ale i k zastávce to vedlo často i lesem. Zimní tma nikoho neděsila, naopak byla ideální kvůli bojovým hrám.

Když vlak ujel, nastoupilo se na další. U známé nádražačky se obstarala omluvenka do školy. V horských oblastech se i lyžovalo, bez vleků, bez moderní výbavy. Stačilo vyšlapat kopec v oteplovačkách a kulichu, někdy to klouzalo až do potoka. Celoroční náplně byly takové hry jako honěná nebo schovka. A když měly děti jít domů, vždy se ozývalo stejné: Ještě chvíli, ještě je vidět. Dnes je pohled jiný. Děti venku často sedí s mobilem v ruce, se sluchátky v uších a do světa kolem sebe se téměř nedívají. A taková dobrodružství, která dříve byla běžnou součástí dětství, zůstávají jen vzpomínkou.