V těchto místech se zjevuje duch prokleté Perchty. Svědci hlásí děsivé zážitky
Na ochozu věže Jakobínky, ve zlověstném žlutavém světle, je spatřen děsivý jev. Vznáší se tam ženská postava v bílém, jako by ji nad zemí držela neviditelná síla, a nehybně vše pozoruje.
Perchta
Perchta z Rožmberka se narodila v roce 1429 na krumlovském hradě, Kateřině Rožmberské z Vartenberka. Ve dvaceti letech ji její otec, Oldřich II. z Rožmberka provdal proti její vůli za Jana z Lichtenštejna, což se ukázalo jako osudová chyba, manžel ji krutě týral a citově zanedbával, přičemž ve chvílích, kdy od ní něco chtěl, předstíral vlídnost. Její nešťastný osud dokládají dopisy, v nichž marně prosila otce o pomoc, a které později objevil Bohuslav Balbín. Právě on spojil Perchtin tragický život s pověstí o Bílé paní, přízraku zjevujícím se na rožmberských sídlech. Na smrtelné posteli Jan z Lichtenštejna požádal Perchtu o odpuštění, ta mu však kvůli hluboké zášti odmítla odpustit, v reakci na to ji prý proklel slovy
Nechť ani v hrobě nemáš klidu!
Díky tomu ji prý podle legendy odsoudil k bloudění po hradech i po smrti. Právě po třech letech, kdy po manželově smrti umřela, začala se na Českém Krumlově i jiných rožmberských hradech skutečně zjevovat ženská postava oděná v bílém, a lidé v ní viděli zesnulou Perchtu v roli laskavé ochránkyně Rožmberského rodu. Perchta se jako Bílá paní objevuje v bílém rouchu, symbolem jejího života utrpení a smutku, když se zjeví v černém, značí to blížící se neštěstí. Černé rukavičky věští smrt a červený šat varuje před požárem.
Jindřichovský zámek
Na Jindřichovském zámku se Bílá Paní zjevovala v nočních hodinách, vídali ji stráže, kuchaři i pekaři, jak s klíči v ruce tiše prochází chodbami, někdy dokonce reagovala na pozdravy sklopením zraku. Jezuita Jiří Mlynář ji pozoroval, jak z okna věže sleduje město, a umírajícímu Jáchymovi z Hradce údajně přivolala kněze k poslednímu pomazání. Když nový pán Jindřichova Hradce zrušil tradici vaření sladké kaše pro chudé na Zelený čtvrtek, Bílá Paní začala každou noc děsit zámek takovým hlukem, že musel tradici obnovit.
Podobně zasáhla i za třicetileté války proti Švédům, kteří chtěli také šetřit, neznámá síla mezi nimi způsobovala chaos až i oni raději navařili kaši. Perchta také chránila malého Petra Voka z Rožmberka, nad jehož kolébkou bděla, což potvrzovaly i chůvy. Jedna nezkušená ji ale vyrušila a Bílá Paní se rozzlobená ztratila ve zdi, podle pověsti tam pak Petr Vok nechal zeď zbořit a nalezl poklad. V 19. století v Třeboni trojice opilých studentů nevhodně žertovala o Bílé Paní. Když se skutečně zjevila, dva utekli, ale právník se jí odvážně postavil, přízrak se na něj tak hrozivě podíval, že omdlel a dlouho se z toho nevzpamatoval.
Hrad Rožmberk
Údajné poslední zjevení bylo zaznamenáno v roce 1996, kde ji spatřil lakýrník, jak se za oknem pohybuje v bílém závoji po straně bez lešení. Když mu to došlo, běžel na ono místo, ale nikdo tam nebyl. Na hradě je dnes vidět její obraz, jak s vážnou tváří píše záhadný nápis do písku pod svýma nohama. Tento nápis se dodnes nikomu nepodařilo rozluštit. Podle legendy, ten kdo ho pochopí, vysvobodí Perchtu a dá ji klid, navíc sám získá velký poklad.