Módní peklo našich matek a babiček: šaty z krimplenu
Foto: koláž, módní katalog Dona 1970
3 min
Móda vládne světu a i české ženy se vždy toužily líbit. V dobách minulých nebylo úplně snadné držet krok s módou. Dnešní mladé ženy by ani nevěřily, kolik úsilí to stálo, aby ženy dosáhly spokojenosti se svým moderním šatníkem.
Reklama
Vrcholem socialistického módního průmyslu se staly syntetické látky. Ženy na ně upozorňovaly reklamy v časopisech a protože v obchodech byla nabídka hotových módních kousků často omezená, v domácnostech nechyběl šicí stroj a umění šití se předávalo z matky na dceru. Sehnat v prodejnách textilu pěknou látku bylo snadnější než se spoléhat na nákupy hotových modelů oblečení. Módní střihy se prodávaly za pár korun v trafikách a byly i v módních časopisech.
Zápaďácký krimplen české ženy očaroval
Když se objevila látka krimplen, byla prezentována jako luxusní zboží a trochu zastínila jiné syntetické zázraky, jako byl dederon nebo slotera. Krimplen byl totiž ze západní Evropy, přestože se uvádělo, že je z NDR. Polyesterový krimplen byl anglický vynález a v sedmdesátkách musela každá žena ve svém šatníku tento zázrak mít. Byla to stejná mánie jako nutnost vyzdobit si domácnost něčím z chemlonu. Ten se vyráběl u nás a hospodyňky si z něj dělaly různé dečky na zdi, koberečky, tašky a další dekorace. Oblečení z něj dělat nešlo, na to byl moc hrubý.
Krimplen nebyl na dotek nijak příjemný, ale měl jednu unikátní vlastnost, kterou v té době nikdo u přírodních materiálů nedokázal (alespoň v Evropě) udělat. Byla to nemačkavost. Pro ženy, které seděly osm hodin v práci, to představovalo skvělou možnost, jak si zachovat upravený vzhled po celý den. Ale za tuto výhodu musely zaplatit nemalou daň. Šaty nebyly moc komfortní a ani kombiné pod šaty nepomohlo zabránit v teplých dnech pocení. Klimatizace v kancelářích nebyla, takže je jasné, co za peklo se pod syntetickou látkou odehrávalo.
Navzdory tomu se krimplen a podobné syntetické látky v Československu udržely v oblibě skoro dvě desetiletí. Chyběla konkurence.
Deodoranty byly za pár korun, ale málokdo je používal správně
Smutnou stránkou je, že i přes existenci deodorantů se většinou nepoužívaly proti pocení, ale jako voňavky. V žádné koupelně nechyběl sprej s označením deodorant, ale moc lidí nechápalo jeho pravý účel a sloužil jako levný parfém.
Stejně složité to měly manželky a matky, když musely obstarávat pánské kalhoty. Pro běžné nošení měli všichni tesilové kalhoty s nažehlenými puky. Trvalo ještě pár let, než nejen do pánských šatníků vtrhly džíny. Ale to už je zase jiný příběh.
Současná móda jde jiným směrem
Nyní móda směřuje opačným směrem. Většina oblečení se sice dál vyrábí z umělých vláken, ale lidé, kteří do oblečení rádi investují, dávají přednost přírodní bavlně, vlně, hedvábí a lnu. Když zvolí dobrou značku, mají záruku, že oblečení něco vydrží. Navíc i u přírodních materiálů došlo k vylepšení vlastností a není nutné vše žehlit. Velký zájem je o oblečení z biobavlny, která nezatěžuje v takové míře životní prostředí během zpracování. Moderní je oblečení prodyšné, lehké, často i s efektem pomačkání, tedy opak toho, co od oblečení očekávaly předchozí generace.
