Prvorepubliková kuchyně: Vzpomínka na dobu, kdy jídlo bylo radostí

Dvacátá léta minulého století jsou označována za zlatý věk české gastronomie. Začalo to samozřejmě dobře zásobenými obchody. Ve velkých městech byly k dostání prakticky všechny suroviny počínaje drůbeží, ptactvem, říčními i mořskými rybami a ovocem a zeleninou konče.

Obchodníci využívali výlohy, které plnily množstvím pomerančů, mandarinek, grepů či banánů. Nechyběly datle, fíky a dokonce kiwi. Ženské časopisy nabádaly hospodyňky, aby grapefruity podávaly s cukrem a banány přidávaly do různých moučníků. Suroviny byly kvalitní, bez chemického ošetření a přípravě jídla se věnovalo hodně pozornosti a péče, bez ohledu na časovou náročnost. Kuchyně se začaly modernizovat. K sehnání byly kávovary, čajovary, opékače topinek, trouby, vařiče, sporáky i lednice.

Provoz v kuchyni

V lepších rodinách vařily kuchařky a o nákupy surovin se staraly hospodyně. Velká pozornost se věnovala úpravě stolu a servírování pokrmů. U oběda se scházela pravidelně ve stejnou hodinu celá rodina, vždy ve formálním oblečení.

Gurmáni za Masaryka: Přesnídávka na vidličku i s deci vína

Zaměstnaní prvorepublikoví úředníci si dopřávali mezi devátou a jedenáctou ve svém oblíbeném podniku „přesnídávku na vidličku“, které říkali gáblík. Šlo o stogramové porce masa (teplá šunka, vepřové koleno, ledvinky, telecí panenky). K tomu si dopřáli deci vína nebo malé pivo a u stolu často proběhla i krátká pracovní porada. 

Od paštik po rokfór: Češi objevovali světové chutě

Vzorem pro moderní české kuchyně byly samozřejmě ty francouzské, které byly o krok napřed. Ve francouzských magazínech se psalo o tom, že ženy tráví v kuchyni zbytečně moc času, který by mohly věnovat něčemu jinému. Na to reagovali obchodníci a začali nabízet různé hotové pokrmy jako mandlové paštiky či koláčky. Dokonce se začal objevovat sekaný špenát, nastrouhaná mrkev, drůbež v kuchyňské úpravě, nudle, strouhanka. To vše proto, aby se zkrátila příprava pokrmů v kuchyni. Prodejci sýra začali více propagovat české zboží, které bylo stejně kvalitní jako to francouzské. Hlásali, že máme na 300 druhů sýrů, jen jich nekonzumujeme tolik jako Francouzi či Holanďané, kteří sýr servírují místo moučníku. Výrobci sýrů se chlubili rokfórem, camembertem, ementálem nebo romadúrem.

Přečtěte si také

Starý chleba se dříve rozhodně nevyhazoval. Naopak, každý drobek se využil

30. 7. 2025

Kuchaři, co psali dějiny: Zimmermann, Vrabec, Vaňha

Jedním z vyhlášených mistrů kuchařského řemesla byl Florián Zimmermann, který vedl v pražském hotelu Alcron kuchyň ve francouzském stylu od jeho otevření v roce 1932 až do své předčasné smrti v roce 1959. Své umění předvedl jako vedoucí naší restaurace na EXPO 1958 v Bruselu, kde se na jídlo stály dlouhé fronty.

Dalším kuchařem, který v prvorepublikové kuchyni zanechal stopu, byl Vilém Vrabec. Často jezdil po světě, kde u známých kuchařů vařil jen za nocleh a stravu, aby se od nich něco naučil. Po návratu z cest pracoval v grandhotelu Pupp v Karlových Varech. V pouhých pětadvaceti letech si v roce 1926 založil v Praze kuchařské učiliště, které mu v roce 1948 bylo znárodněno. Mohl tam zůstat jako zaměstnanec. Jeho kurzy prošlo 28 tisíc mladých lidí. Učil vařit kuchařky ve Státním sanatoriu, kuchaře na zámořských plavbách. Dokonce i kuchařky prezidentské kanceláře. Stihl napsat i 27 kuchařek, které jsou stále v rodinných knihovnách.

Nikomu se nepodařilo české gurmány motivovat ke konzumaci ryb, tak jako to zvládl Jindřich Vaňha. V Praze na Václavském náměstí, na místě, kde je Divadlo Palace, vybudoval komplex restaurací, k nimž patřil studený rybí bufet, rybí restaurace Baltic Grill a teplý rybí bufet. Velkou atrakcí pro návštěvníky restaurace byla akvária s živými rybami, kde si návštěvník mohl vybrat to, co si přál ke konzumaci. Ve Vaňhově kuchyni, umístěné v podzemí, pracovalo dvacet kuchařů a dvacet žen pro studenou kuchyni. Ta nabízela čtyřicet druhů sladkovodních a mořských ryb, mušle, ústřice, krevety a další vybrané lahůdky, vše v nejlepší kvalitě. Spolu s bratrem, Vaňha patřil k největším dovozcům ryb a mořských plodů a vlastnil síť rybáren. Cestoval po světě a získával recepty a poznatky o zpracování a lovu ryb, aby je potom zařadil do běžných českých jídelníčků. Jeho podnikání přežilo dokonce i válku, protože ryby zůstaly volně prodejné bez potravinových lístků. V roce 1948 Vaňha pochopil, že vládu lidu už nepřežije a s celou rodinou emigroval do Německa a později odešel do Austrálie.

Veselé reklamy na každém rohu

Výrobci pochutin nezanedbávali ani reklamu, která byla v tisku, na poutačích a dokonce i na gramofonových deskách. Po městech se objevovaly i chodící reklamy a také tramvaje propagovaly gastronomické delikatesy. A fungovalo to. Kdo by si nedopřál v roce 1932 úžasnou masovou pochoutku jako párek za šedesát haléřů nebo buřt za čtyřicet pět haléřů, že?