Vyšehrad je jedno z nejznámějších míst v našich končinách. I proto o něm koluje tolik pověstí a bájí
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Pojďme se tedy podívat, jak to s Vyšehradem doopravdy bylo. O Vyšehradu psalo hned několik kronikářů, ale jeden z nich své písmo pojal tak, aby dal zavděk pověstem a bájím.
Psal se rok 1541, když Václav Hájek z Libočan vydal svou kroniku Vyšehradu. Kroniku, ve které bylo pravdy jak šafránu, ale lidé jí věřili. Václav Hájek pojal své dílo spíše jako beletrii než jako opravdovou kroniku, díky čemuž přišel s tvrzením, že Vyšehrad založil již Krok roku 682. Přitom kronikáři před ním datovali počátek Vyšehradu někam ke kněžně Libuši, což bylo výrazně později, a ani oni si nebyli jisti, jestli je to opravdu tak.
Václav však ve své knize došel ještě dál, když v ní zmiňuje dnes již bájného Horymíra a jeho statečného koně Šemíka. I tato záležitost, jenž je všeobecně známá, je dnes považována za lež a většina odborníků má za to, že Horymír ani Šemík nikdy neexistovali.
Podle všech dostupných informací mají historici za to, že Vyšehrad vznikl někdy okolo 9. století našeho letopočtu. S největší pravděpodobností za to mohli Přemyslovci. Který z nich však stál za vznikem Vyšehradu, se stále neví. Nicméně se očekává, že byl vybudován jako pozemní hradiště kmene Čechů, jehož území se tehdy rozléhalo od toku Vltavy směrem na západ. Místní legenda dokonce praví, že byl právě Vyšehrad prvním osídleným místem v okolí. To by znamenalo, že právě tady se začala psát první historie Prahy. K těmto informacím však zatím nejsou žádné důkazy, které by něco takového naznačovaly.
První dochované záznamy se datují do druhé poloviny 10. století, kdy se ve zdejší mincovně již razily mince. V témže století zde Boleslav II. postavil kamennou rotundu svatého Jana Evangelisty. Vratislav II. pak přestavěl ve druhé polovině dřevěné hradiště a hliněné valy. Vznikl tak Kamenný hrad v románském stylu a knížecí palác, který využíval jako své panovnické sídlo. Po založení kapituly zde postavil i kostel svatého Petra a Pavla a baziliku svatého Vavřince. Pod jeho taktovkou vznikla i hřbitovní rotunda svatého Martina, která se dochovala až dodnes. Kníže Soběslav nechal ve 12. století rozšířit a bohatě vyzdobit kapitulní kostel, avšak po jeho smrti se centrum všeho dění přesunulo na Pražský hrad a Vyšehrad začal chátrat.
To se změnilo až s příchodem Karla IV., který se jako vyznavač českých tradic, rozhodl vrátit Vyšehradu původní slávu. Nechal zde vybudovat hrad v gotickém stylu s věžovitou hlavní branou a přistavěl nový palác z kamene. Další přestavby se dočkal i kapitulní kostel, jenž tak nesl od té doby gotické prvky.
V roce 1420 Vyšehrad obsadili husité a zanechali zde po svém řádění jen trosky. V následujících letech Vyšehrad a jeho podhradí postupně osídlili chudí řemeslníci, kteří zdejší trosky nakonec proměnili v malé městečko. Velký vliv si podržela jen Vyšehradská kapitula, která zde vlastnila mnoho pozemků včetně okolních vesnic. Byly to nakonec právě jejich objekty, které se na Vyšehradu udržely i po vystěhování civilistů v polovině 17. století, kdy byl původní hrad přestavěn na barokní pevnost připojenou na celkové opevnění Prahy.
Po zrušení pevnosti, při rušení celých pražských hradeb, kdy se město roku 1866 začalo místo ochrany naopak otevírat okolnímu světu, se prakticky celý Vyšehrad dostává pod patronát kapituly. Vyšehradský hřbitov se pak postupně stal hřbitovem národním, když na Slavíně odpočívají nejdůležitější lidé našeho národa. V letech 1885-1887 byl přestavěn kapitulní a farní kostel svatého Petra a Pavla. Jejich věže a průčelí se pak dočkalo úprav mezi lety 1902 a 1903, čímž kostel definitivně dostal pseudogotický vzhled.
