Inuitky nosily kožešinová tanga již před 130 lety. Ve vyhřátém iglú jenom ta, i před návštěvou a rodinou
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Během 19. století Inuité v Grónsku bavili ve svých osadách zdvořilou společnost, zatímco nosili tanga a kalhotky z tulení kožešiny. Spodní prádlo, tradičně známé jako „naatsit“, je zdobeno korálky a ženy ho šily pomocí pruhů tulení kožešiny.
Velkým pozdvižením byly inuitské kožešinové kalhotky, které v roce 1892 přivezl dánský polární průzkumník Carl Hartvig Ryder (1858-1923) z cesty do grónské osady Ammassalik. Ono tradiční „spodní oblečení” se nazývalo naatsit a bylo nošeno při pobytu ve vyhřátém iglú nebo tzv. zimním domě Inuitů. Existovala rovněž mužská obdoba. Dnes jsou vystaveny v Dánském národním muzeu.
Není nad to, doma v teple si odložit
Peter Toft, odborník na grónské kožešinové oděvy z Národního muzea v Dánsku, řekl Elle Mortonové z portálu Atlas Obscura, že spodní prádlo se nosilo v domech Inuitů – dokonce i před hosty nebo při návštěvě rodinných příslušníků.
Cunera Buijsová z nizozemského Národního etnologického muzea řekla: „Když to povětrnostní podmínky dovolily, byl naatsit často jediným oděvem, který se nosil doma i venku v osadě“. Při odchodu z osady jej nositelka schovala pod kalhotami. „Jakmile Inuité opouštěli svoji osadu, oblékli si dlouhé kalhoty z tulení nebo medvědí kožešiny. Zdá se, že bylo tabu chodit mimo domov jen v kalhotkách,“ pokračovala Buijsová.
Naatsit byl jediným spodním oděvem, který Inuité kromě své holé kůže nosili, a často byl zdobený skleněnými korálky s tulení kožešinou otočenou chlupem ven. Některé exempláře byly také zdobeny malými kousky kožešiny v různých barvách.
Hodně vytápěné stavby
Inuitské domy byly postaveny tak, aby zadržovaly teplo, s nízkým vchodem do chodby umístěným tak, aby teplý vzduch stoupal zespodu do domu a zůstal tam. V mnoha z těchto „primitivních“ zimních domů či iglú bydlela více než jedna rodina – psali jsme v našem článku Taková normální grónská rodina pod drnem: Jeden muž, dvě ženy, šest dětí + 29 dalších Inuitů.
Kůže na kůži
Inuité v celém regionu od Severní Ameriky po Sibiř vyráběli oděvy z kůže a kožešiny sobů polárních neboli karibu. Tuleni se vyskytují podél pobřeží východního Grónska a jsou loveni pro maso a kůži.
Náročné podmínky regionu znamenají, že oblečení musí chránit před chladem, větrem a vlhkem a zejména tulení kožešina poskytuje méně izolace než kožešina soba.
To zabraňuje tomu, aby se uživatel potil a materiál navlhl a později v mrazu zmrzl, popsal Peter Toft.
Ženy čistily kůži a odstraňovaly z ní všechny stopy masa, aby zabránily jejímu hnití, což se nazývalo „flensing". Tuk se seškrábal na prkně zvaném qapiarpik a oblečení se sešívalo pomocí sakkeq nebo ulu – tradičního ženského nože – a jehly. Mnoho z těchto technik a nástrojů se používá dnes.
Nové evropské materiály jako doplněk k původním
Když Evropané přišli do východního Grónska na konci 19. století, představili nové materiály a moderní oděvy jsou často směsí starých technik a novějších látek.
Bohaté muzejní sbírky
V současné době je neotřelé spodní prádlo vystaveno v Národním muzeu Dánska v Kodani jako součást sbírky oděvů ze zvířecí kůže.
Kromě naatsitu obsahuje sbírka Národního muzea Dánska také plenku a pár punčochových kalhot vyrobených ze sobí kůže a kožešiny. Podobná sbírka je vystavena v Národním muzeu etnologie, která přišla přes muzeum v Kodani.
Během 30. let 20. století žil ve východním Grónsku holandský biolog a nositel Nobelovy ceny Niko Tinbergen, který sbíral předměty etnografického zájmu. Muzeu etnologie daroval východogrónský kajak a dvě kajakové větrovky.
Mnoho dalších položek poskytla během 70. let Holanďanka Gerti Nooterová, která prováděla výzkum v Severní Americe a arktické oblasti. Bylo mezi nimi lovecké vybavení a oblečení.