Hrůzy za stěnami Ledového paláce. Ruská carevna se mstila velmi neobvyklými praktikami
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Anna Ivanovna, ruská carevna z let 1730-1740, se do historie zapsala jako krutá a šílená žena. Období její vlády bývá označováno za temnou éru Ruska, kdy tvrdá a všeobecně neoblíbená vláda, diktovaná jejími osobnostními vadami, vedla k pochybným činům vůči poddaným. Příkladem toho byla její stavba honosného ledového paláce v letech 1739-40, ve kterém se údajně její krutá povaha projevila naplno.
Reklama
Kdo byla Anna Ivanovna
Anna Ivanovna byla dcerou ruského cara Ivana, který však kvůli duševnímu onemocnění nebyl schopen vlády, místo něj tak vládl jeho bratr Petr. Když zemřel, neměl mužského dědice, jeho dcery byly z mimomanželských vztahů, vláda tak připadla Anně. Před její korunovací si však Ruská nejvyšší tajná rada vymínila, že Anna Ivanovna musí podepsat soubor podmínek. Ty ji sice učinily carevnou, ale zbavily ji veškeré reálné moci. Po svém příjezdu do Moskvy se chytře podivovala nad tím, že veřejnost toto omezení neschválila, a Podmínky dramaticky roztrhala.
25. února 1730 Anna Ivanovna s podporou duchovenstva a nižší šlechty tedy odmítla omezení své panovnické moci a následně svrhla Nejvyšší tajnou radu Ruska. Její vláda tak začala velmi kontroverzně a kontroverzní zůstává dodnes. Historici líčí její absolutistickou vládu jako temnou stránku ruských dějin, v níž němečtí oficíři zneužívali politiku, zdroje a zájmy Ruska. Přehodnocení ruských dějin i role žen v dějinách vedlo k novému hodnocení Annina panování. Někteří se nyní domnívají, že zahraniční nadvláda byla příliš zdůrazňována a že němečtí poradci byli ve skutečnosti schopnými a loajálními služebníky Ruska, kteří zlepšili mnoho aspektů ruské společnosti. Krutost Anny samotné, však zůstává nezpochybněna.
Stavba Ledového paláce
Nejlepším příkladem Anniny krutosti je její Ledový palác. Někdy v průběhu mrazivé zimy na přelomu let 1739 a 1740 dala Anna Ivanovna příkaz postavit v Petrohradě Ledový palác. Architektem byl Pjotr Jeropkinov, který stavbu z ledových kvádrů rychle navrhl a následně postavil pod dohledem Georga Kraffta, od kterého se budoucí generace dozvěděly, jak přesně ledový palác vypadal, protože zanechal jeho podrobný popis.
Palác byl 20 metrů vysoký a 50 metrů široký. Obrovské ledové bloky byly slepeny vodou a stavba tak byla homogenní a velmi pevná. Zahrada byla osázena ledovými stromy a ledovými ptáky, nechyběla ani ledová sochou slona v životní velikosti. Vnější stěny byly lemovány ledovými sochami. Před palácem se nacházely děla, rovněž samozřejmě z ledu. Palác byl také vybaven nábytkem z ledu, včetně ledové postele s ledovou matrací a polštáři. Celá stavba byla obehnána vysokým dřevěným plotem.
Pomsta Galicinovi
Součástí slavností v Ledovém paláci byla i fingovaná svatba dvou šašků: knížete Michaila Alexejeviče Golicina se služkou Avdotjou Ivanovnu Buženinovou. Kníže se totiž dříve oženil s italskou princeznou. Císařovna Anna to považovala za urážku, protože Golicinova žena byla katolička, nikoliv východní pravoslavná, jako Rusové. A co bylo ještě horší, Golicin sám ke katolicismu konvertoval. Golicinova manželka sice brzy po svatbě zemřela, ale Anna Galicinovi tuto zradu neodpustila a rozhodla se ho potrestat neobvyklým způsobem.
Nejprve jej zbavila všech titulů a udělala z něj dvorního šaška. Následně císařovna vybrala knížeti Galicinovi novou manželku, neatraktivní služku Buženinovou. Donutila knížete, aby si ji vzal, a vystavila novomanžele v průvodu, kde byli převlečeni za klauny a následovala je řada cirkusových zrůd a hospodářských zvířat. V paláci byli novomanželé pod přísnou stráží zavřeni nazí do ledové svatební komnaty. Pár noc přežil, protože nevěsta vyměnila s jedním ze strážců perlový náhrdelník za ovčí kožich.
O Ledovém paláci se dlouho nevědělo
Císařovna Anna následujícího roku zemřela a zámek (z pochopitelných důvodů) nepřežil další léto. Ruská veřejnost se o Annině paláci dozvěděla až v roce 1835, kdy jej Ivan Lažičnikov (1792-1869) popsal v jednom z prvních ruských historických románů, Ledový dům.
V Rusku se na Annu vzpomínalo jako na neobyčejně krutou ženu se zálibou v přepychu. Mimo něj byla uznávána jako panovnice, která šla ve stopách svých předchůdců a tlačila Rusko k modernizaci. Vytvoření a využívání Ledového paláce dokonale vystihuje tyto dvě stránky jejího charakteru. Žena s výstředním a okázalým vkusem, která se nenechala manipulovat a se kterou rozhodně nebylo radno si zahrávat.
