Zítra si nenechte ujít ve 20:00 bezkonkurenčně nejlepší komedii sedmdesátek

Barevný muzikál z roku 1970 patří mezi nejkontroverznější počiny slavného francouzského komika. Zatímco někteří ho považují za nedoceněný skvost, jiní v něm vidí přemíru extravagance. Jedno ale zůstává nezpochybnitelné – podobný snímek už Louis de Funès nikdy nenatočil a dodnes dokáže překvapit i jeho nejvěrnější příznivce.

Když přísný choreograf narazí na miminka a zamilované tanečnice

Představte si přísného choreografa, který vede dívčí taneční soubor železnou rukou. Evan Evans, postava ztělesněná Louisem de Funèsem, má jasná pravidla: žádné vztahy, dokonalá disciplína a absolutní oddanost tanci. Jenže když se do jeho pečlivě organizovaného světa začnou plést miminka, nápadníci a série absurdních nedorozumění, celý systém začíná praskat ve švech.

Film Piti piti pa (L’Homme orchestre) režiséra Serge Korbera vznikl v roce 1970 a od klasických funèsovských komedií se výrazně odlišuje. Místo obvyklých situačních gagů diváci dostali muzikál plný tance, pop-artové estetiky a nakažlivé hudby. Francouzští kritici ho dodnes označují za největší filmový experiment v kariéře slavného komika.

Jak vznikl nejodvážnější projekt Louise de Funèse

Vznik snímku úzce souvisí s tehdejším boomem hudebních filmů ve Francii. Po obrovském úspěchu muzikálů Slunečníky z Cherbourgu a Slečny z Rochefortu hledala produkční společnost Gaumont látku, která by propojila muzikál s komedií. Původní námět maďarského režiséra Gézy von Radványiho během vývoje několikrát změnil podobu – dokonce se uvažovalo o gangsterském příběhu.

Nakonec zvítězila odlehčená komedie z tanečního prostředí, která umožnila naplno využít komediální talent Louise de Funèse. Spojení hudby, tance a groteskních situací vytvořilo výjimečný formát, který francouzský magazín Les Hardis popisuje slovy: „De Funès zde dává přesně tolik energie, kolik si podobně šílený film žádá.“

Přečtěte si také

HOSPODSKÝ KVÍZ: Desítka otázek z všeobecného přehledu ověří, v čem máte mezery

14. 7. 2026

Vizuální hostina pro oči: Sedmdesátá léta v plné kráse

Právě vizuální stránka patří mezi hlavní důvody, proč se k filmu dnešní diváci vracejí. Snímek doslova přetéká zářivými barvami, extravagantními kostýmy, vysokými kozačkami, roláky a geometrickými vzory. Funguje jako dokonalá kronika začátku sedmdesátých let – fanoušci módy v něm rozpoznají inspiraci tvorbou Andrého Courrègese nebo Pierra Cardina.

Milovníci automobilů oceňují úvodní honičku mezi žlutým vozem Lamborghini Miura a červeným Fiatem 124 Sport Coupé na silnicích Francouzské riviéry. Tato sekvence bývá označována za jednu z nejlepších automobilových scén v celé filmografii Louise de Funèse. Natáčení probíhalo především v Monaku, Nice a Římě, takže kromě komických momentů nabízí film i atraktivní exteriéry – od Promenade des Anglais přes luxusní hotely až po slavné římské památky.

François de Roubaix a hudba, která přežila samotný film

Mnoho diváků si z filmu nevybaví děj, ale melodie Piti Piti Pa jim okamžitě utkvěla v paměti. Hudbu složil François de Roubaix, jeden z nejoriginálnějších francouzských skladatelů své generace. Nebál se experimentovat s tehdy moderním syntezátorem Moog, díky čemuž soundtrack získal futuristický zvuk, který byl na začátku sedmdesátých let mimořádně neobvyklý.

Titulní píseň se stala natolik populární, že dala filmu jeho český název a dodnes patří mezi nejznámější melodie spojené s Louisem de Funèsem. Hudba v mnoha scénách udává tempo celému vyprávění a nahrazuje dialogy. De Funès díky své mimořádné mimice a fyzickému herectví často vystačí jen s gesty, pohledem nebo tanečním krokem. Právě proto někteří francouzští publicisté přirovnávají jeho výkon ke klasickým groteskám Bustera Keatona nebo Charlieho Chaplina.

Přečtěte si také

Nejzlověstnější jména českého kalendáře. Dát je dítěti je pomsta

14. 7. 2026

Kultovní status navzdory rozporuplným reakcím

Po premiéře v roce 1970 nebyly reakce kritiků jednoznačné. Část recenzentů filmu vytýkala slabší příběh a přemíru hudebních čísel, jiní naopak oceňovali odvahu natočit komedii, která se vymykala všemu, co tehdy ve Francii vznikalo. Ani dnes nejsou názory jednotné – na francouzském portálu AlloCiné se vedle velmi kritických hodnocení objevují i komentáře označující Piti piti pa za kultovní komedii.

Shoda však panuje v jednom – podobný film už slavný komik nikdy nenatočil. A možná právě proto se k němu dnešní diváci stále vracejí. Není to typická funèsovská komedie, jakou známe z televizních repríz. Je mnohem barevnější, odvážnější, hudebnější a místy téměř surrealistická.

Ve Francii je dnes vnímána jako nostalgická připomínka bezstarostných sedmdesátých let a důkaz, že Louis de Funès dokázal být nejen geniálním komikem, ale také výborným tanečníkem a všestranným bavičem, který se nebál vystoupit ze své zavedené role. Film vysílá Česká televize 15. 7. na ČT2 ve 20:00.