Za ČSSR ho měl doma kdejaký vekslák. Dnes za něj sběratelé nabízejí 1 000 000 Kč
Foto: Lukáš Řezník – Vlastní dílo, CC BY-SA 3.0, Creative Commons
4 min
Vzpomínáte si na tu zvláštní atmosféru, když babička vytáhla z peněženky barevný papírek a šli jste s ní do té zvláštní prodejny, kde to vonělo úplně jinak než jinde? Kde se prodávaly věci, po kterých všichni toužili, ale jen málokdo je mohl mít? Tyto nenápadné poukázky z dob normalizace dnes sběratelé považují za hotové poklady.
Reklama
Tuzexové bony: Klíč k vysněnému světu za železnou oponou
Kdo by si nepamatoval tu zvláštní vůni v prodejnách Tuzex – směs západní kosmetiky, čokolády a nového oblečení, která byla tak odlišná od všeho, co se prodávalo v běžných obchodech. Právě tuzexové bony byly tou magickou propustkou do tohoto světa. S těmito barevnými poukázkami v kapse jste mohli pořídit švýcarskou čokoládu Toblerone, pravé džíny Levi’s, německou kosmetiku, nebo dokonce elektroniku, o které se ostatním jen zdálo. Pro generace Čechoslováků byly tyto papírky symbolem prestiže a možnosti dotknout se západního životního stylu.
Oficiálně měla jedna tuzexová koruna stejnou hodnotu jako koruna československá. Realita byla ale úplně jiná. Na černém trhu se v osmdesátých letech hodnota bonů běžně šplhala na pětinásobek, někdy i víc. Legendární veksláci u Tuzexu na Václavském náměstí nebo před hotely pro cizince byli nedílnou součástí tehdejšího koloritu. Dnes se to může zdát neuvěřitelné, ale právě tyto nenápadné papírky dokázaly změnit život celé rodiny – umožnily pořídit věci, které jinak byly zcela nedostupné.
Jak stát vymyslel systém, který měl zachránit devizovou pokladnu
Celý fenomén Tuzexu vznikl v červnu 1957, kdy ministr zahraničního obchodu vydal vyhlášku o zavedení speciálních odběrních poukazů. Socialistický stát měl jasný cíl – legálně získat od občanů cizí měnu, kterou zoufale potřeboval pro vlastní nákupy na Západě. Lidé dostávali valuty od příbuzných ze zahraničí nebo si je přiváželi z pracovních cest. Výměnou za tyto devizy jim stát nabídl právě tuzexové poukázky.
O tisk se starala prestižní Státní tiskárna cenin v Praze, která do bonů zapracovala sofistikované ochranné prvky. Vodoznak s lipovými listy, negativní logo Tuzexu, speciální chemické složení papíru – to vše z poukazů dělalo skutečná umělecká díla tehdejšího ceninového tisku. V devadesátých letech se část produkce přesunula také do tiskárny v německém Lipsku. Možná právě proto dnes tyto papírky fascinují nejen nostalgiky, ale i sběratele umění a historických dokumentů.
Milionový poklad v šuplíku: Jak poznat ten pravý unikát?
Většina z nás má doma schované bony z masových emisí ze sedmdesátých a osmdesátých let. Ty mají dnes sběratelskou hodnotu v řádu stovek až několika tisíc korun. Skutečné poklady se ale skrývají mezi těmi nejstaršími kousky z úplného počátku systému. Absolutním svatým grálem je padesátihaléřový odběrní poukaz z první emise datovaný 18. září 1959. Na celém světě se odhaduje existence pouhých jednotek kusů v zachovalém stavu.
Právě tento nenápadný padesátihaléř se v listopadu 2022 na specializovaném portálu Bankovky.com vydražil za neuvěřitelných 1 260 000 Kč včetně aukční přirážky.
Pokud tedy doma najdete poukaz z let 1958 nebo 1959, máte v ruce hotové jmění. Klíčové je datum emise a především zachovalost. Bon nesmí být pomačkaný, natržený nebo vybledlý. Sběratelé platí nejvíc za exempláře v takzvaném bankfresh stavu – tedy prakticky nedotčené, jako by právě vyšly z tiskárny.
Co s nálezem? Reálné ceny a kde bezpečně prodat
Než vyběhnete na půdu a začnete prohledávat staré krabice, je dobré mít realistická očekávání. Běžné bony z osmdesátých let, které má doma spousta lidí, se dnes prodávají za 150 až 5000 korun za kus, podle konkrétní série a stavu. Zachovalá padesátikoruna z roku 1982 může mít hodnotu několika tisíc, ale rozhodně ne milionů.
Pokud se rozhodnete své nálezy zpeněžit, nejlepší cestou jsou specializované aukční domy nebo ověřené portály jako Aukro či Bankovky.com, kde se schází široká komunita sběratelů. Před prodejem si ale nechte bony odborně posoudit – může se stát, že máte v ruce vzácnější kus, než si myslíte. Odborníci dokážou poznat i detaily, které laickému oku uniknou.
Máte doma ještě schované staré tuzexové poukázky? Vzpomínáte si, co jste si za ně pořídili, nebo co s nimi nakupovala babička? Podělte se s námi o své nostalgické vzpomínky v diskusi!
