Sentiment starých Slovanů šel stranou: V těžkých dobách to rozhodně nebyly děti, které dostaly jídlo a lásku
Foto: Pieter Brueghel the Elder, 1560 / Public domain, Wikimedia commons
4 min
V dobách raného a vrcholného středověku bylo zcela běžné, že rodiny měly početnou řadu potomků. Většina z nich ale nikdy nespatřila brány dospělosti, Té se dožila pouze necelá polovina všech dětí. Naše poznatky o životě dospělých z té doby jsou samy o sobě omezené, ale o dětské existenci toho víme ještě mnohem méně.
Reklama
Historické dokumenty, například zápisky Kosmase, se zdají být lhostejné k dětskému věku, zmiňují děti až v momentě, kdy vstoupí do světa dospělých a zapojí se do politického dění, vysvětluje poutavě starodávné poměry v českých zemích Vlastimil Vondruška v knize 12. století Život ve staletích: Lexikon historie. Autor, historik a současně oblíbený spisovatel historických románů, v prvním ze sedmi dílů spojil odbornou erudici se svým vypravěčským uměním, a vytvořil tak zcela ojedinělé dílo, které všem zájemcům přehledně a současně zajímavě přiblíží naše dějiny.
Péče ano, pozornost příliš ne
Podle některých teorií dospělí ve středověku dětem příliš pozornosti nevěnovali, což však neznamená, že je nechávali bez péče. Děti se stávaly plnohodnotnými členy společnosti až ve chvíli, kdy byly schopné pracovat. V raném dětství byly v péči žen a rodina si jich začala více všímat až s nástupem jejich „pracovní schopnosti“. Existuje domněnka, že nejmenší děti ani neměly své místo u rodinného stolu a byly krmeny zvlášť.
Pragmatický přístup k dětem
Přístup k malým dětem mohl být ovlivněn vysokou dětskou úmrtností. Lidé tenkrát k smrti přistupovali pragmaticky a bez sentimentu. Muži, především otci, si pravděpodobně nechtěli vytvářet hluboké vazby k dětem, dokud nebylo jisté, že přežijí. Někteří odborníci však namítají, že těsný rodinný kontakt znemožňoval úplnou „ignoraci“ dětí a že problém je spíše v chybějící dokumentaci v písemných pramenech. Jedno je však jisté: situace nejmenších dětí byla často složitá a nejistá.
Slepé, hluché, mentálně retardované děti házeli rodiče do řeky, tělesně postižené byly zmrzačeny na…
Děti hlady umořené
Zejména v dobách hladomorů, zde citujme Vondrušku: „to byly právě děti, které byly svým způsobem, ,obětovány", protože přežít museli především dospělí, kteří zajišťovali obživu rodiny“. Historik však dodává, že zde je pro naše současné porozumění nutné připomenout, že k tomu, aby společnost vůbec existovala, museli být lidé – a to nikoliv pouze staří Slované - pragmatičtí, nikoli sentimentální.
Nevypadá to jako hračka, není to hračka
Ani povaha tehdejší dětské zábavy není úplně jasná. Předpokládá se, že děti měly jednoduché hračky z přírodních materiálů, ale dochované důkazy jsou vzácné - pro nejmenší to byla chrastítka, rolničky, píšťalky atd. Některé nalezené předměty mohou, ale nemusí být hračkami. Zajímavé je, že i v hrobech dětí z vyšších vrstev společnosti se objevují spíše luxusní předměty, ale nikoli hračky.
Neexistuje dítě, jen malý dospělý
Zdá se, že svět dospělých se obtížně vyrovnával s odlišností dětského světa. Děti byly často vnímány jako „malí dospělí“, což se odráželo i v módě – dětské šaty byly často zmenšeninou oděvů pro dospělé. Dokonce i nejstarší dochované staročeské pohádky nebyly určeny dětem, ale dospělým.
Dětský svět – co to je?
Podle Vondrušky určitě existoval osobitý svět dětí, ve kterém si vymýšlely vlastní hry a zabavovaly se hrou s předměty, které si samy tvořily, ale rodiče se do těchto aktivit příliš nezapojovali. V raném středověku, zvláště mezi prostými lidmi, spočívala péče o děti především v zajištění jídla a střechy nad hlavou.
Základní výchovu v těchto letech obstarávala matka, ale má se za to, že neměla čas věnovat se dětem intenzivněji. Malé děti se nejčastěji batolily kolem matky doma a tak náhodně nasávaly informace o svém okolí. Větší zájem a péči začali rodiče dětem věnovat až v okamžiku, kdy skončilo období her, a děti mohly přispívat k práci v domácnosti. Od tohoto momentu se rodiče snažili předat dětem základní praktické dovednosti potřebné pro život, přibližuje poutavě Vlastimil Vondruška.
Potřebným se péče dostala
I přes menší pozornost věnovanou malým dětem v rodinách, opuštěným, sirotkům a postiženým dětem se věnovala převážně církev. „Pokrokovou roli v pojetí dětství sehráli husité, kteří zrovnoprávnili dítě s dospělými v oblasti duchovního života. Podávali večeři Páně pod obojí způsobou nejen dospělým, ale již i nemluvňatům,“ uvádí se na téma Vývoj pojetí dítěte v historickém kontextu na webu z Masarykovy univerzity.
