Andreas Versalius: Pitval od dětství, ve 24 letech se stal profesorem chirurgie a před 480 lety svým dílem rozmetal nedotknutelného Galéna
Foto: Profesor chirurgie Andreas Vesalius při pitvě, autor Hamman, Edouard, 1819-1888. Zdroj: Public domain, Wikimedia commons
4 min
"Se zkoumáním lidského těla se začalo už velmi dávno. Z vykopávek je zřejmé, že pravěcí lidé se už před padesáti tisíci lety snažili vyléčit zlomené kosti tak, že je rovnali do původního stavu. Staří Egypťané pečlivě uchovávali těla faraonů pomocí techniky zvané mumifikace."
Reklama
Podle encyklopedie Human Body (Lidské tělo) už Číňané v dávných dobách vpichovali do těla jehly, aby udrželi v rovnováze životní energii zvanou čchi. Tato metoda nazývaná akupunktura se v čínské medicíně používá i dnes. Staří Řekové, například Hippokrates, využívali svých znalostí o lidském těle při léčbě neduhů a chorob. Římané svého času zkoumali těla otroků a gladiátorů, kteří utrpěli zranění v bitvách. Učením slavného římského lékaře Claudia Galéna se ostatní řídili následujících 1 200 let.
Odhalování dosud skrytých souvislostí
Když v Evropě ve 14. století nastoupila renesance, umělci a vědci začali opouštět stará přesvědčení. Začátkem šestnáctého století už lidé měli o dění v lidském těle mnohem lepší povědomí. V průběhu renesance začali studenti na evropských univerzitách a lékařských fakultách studovat stavbu těla neboli anatomii. Tuto moderní vědu založil Andreas Vesalius v italské Padově.
Nevídané věrné zobrazení
Andreas Vesalius, vlastním jménem Andries van Wesel, se narodil roku v noci na přelomu let 1514 a 1515 v Bruselu, jež byl v té době součástí Římské říše. Jeho otec pocházel z německo-holandského pomezí a byl dvorním lékárníkem nejmocnějšího monarchy doby, římsko-německého císaře a španělského krále Karla V.
Ve čtyřiadvaceti letech se stal profesorem anatomie na univerzitě v italské Padově (na nejlepší univerzitě té doby). Pitval spoustu těl a někdy je také kradl a celé týdny ukrýval ve svém pokoji. Pracoval zde v roli profesora chirurgie, demonstrátora i lektora. Usiloval o maximální názornost, začal využívat obrazový výklad. „Hned v prvních měsících vytvořil šest anatomických tabulí (tři nakreslil sám, tři byly dílem Jana Stevena van Calcara, Vláma působícího v Itálii, vynikajícího žáka Tizianova), každá sestávala z ústředního vyobrazení doprovázeného po stranách textem, vysvětlujícím písmena vyznačená na ilustraci. Tiskem vyšly jako Tabulae anatomicae sex v dubnu 1538. Studenti je přijali s nadšením.“
Podle webu Medical Tribune ale považoval Vesalius Tabule za pouhý první krok. Opět s Calcarem usilovně pracovat na velké ilustrované učebnici anatomie, která vyšla v srpnu 1543 v Basileji pod názvem De humani corporis fabrica libri septem (Sedm knih o stavbě lidského těla). Vše v ní bylo na nejvyšší dosažitelné úrovni. Vesalius ji věnoval Karlu V.
„Se svými 663 stranami foliového formátu (klasický rozměr folia je 42 × 30 cm) včetně 11 velkých obrazových tabulí a téměř dalších 300 ilustrací představuje epochální počin nejen ve vědě, ale i v umění a řemesle výroby knih (knihtisk byl tehdy v počátcích).“
Princ z Walesu se podruhé narodil před 620 lety: Zkušený chirurg mu zázračně vyšrouboval šíp z lebky
Opravil chyby velikána Galéna
Dílo zahrnovalo podrobné kresby těl a vyvolalo obrovské spory, protože vystupovalo proti učení Galéna, Aristotela a dalších. Vesalius nakreslil přesně to, co viděl, a popsal, jak jednotlivé části těla společně fungují. Dokonce si „dovolil“ opravit na dvě stovky omylů dosud nedotknutelného Galéna! Z dnešního pohledu víme, že naopak řadu jiných chyb neobjevil.
Proslulý římský lékař Claudius Galén (129-199 n. L.) napsal více než pět set knih o lidském těle. Římané zastávali názor, že pitvat lidské tělo je ohavnost, a tak Galén pitval zvířata a zkoumal zranění gladiátorů.
V popiscích a komentářích položil základy racionálního anatomického názvosloví. Lepším uspořádáním pitevního pořádku i detailním popisem své pitevní techniky rovněž usnadnil, aby si jeho poznatky každý kolega mohl ověřit na vlastní oči. Jeho dílo představovalo začátek moderní anatomie jako vědního oboru.
