V Itálii se otevírá země jako zip. Obří puklina má už 500 km
Foto: pexels
3 min
Italské pohoří skrývá fascinující tajemství: spodní část zemské kůry se pomalu odděluje od horní a klesá do nitra planety. Vědci tento proces přirovnávají k rozepínání zipu.
Reklama
Když se hory chovají jako harmonika
Apeniny, které se táhnou napříč Itálií v délce přes 1 200 kilometrů, nabízejí geologům vzácnou ukázku procesu, jenž běžně zůstává ukrytý kilometry pod zemí. Zatímco na povrchu vidíme malebné horské hřebeny, v hlubinách probíhá něco mnohem dramatičtějšího – zemská kůra se tam chová jako rozepínající se zip.
Mezinárodní tým vedený Stefanem Tavanim z Florentské univerzity zkombinoval data ze satelitních měření, radarových pozorování a map Mohorovičovy diskontinuity. Výsledek? Objev zóny dlouhé více než 500 kilometrů, kde se hustší spodní vrstva zemské kůry společně s částí litosféry odlupuje od lehčí horní vrstvy a propadá se do horkého zemského pláště.
Tento geologický tanec začal už před deseti miliony let a dodnes pokračuje. Pohoří se při něm chová paradoxně – vnitřní části pohoří se roztahují rychlostí čtyři milimetry ročně, zatímco vnější okraj se smršťuje tempem asi dva milimetry za rok. Výzkumníci to popisují jako pohyb harmoniky, která se na jedné straně natahuje a na druhé straně stlačuje.
Zemská kůra se rozepíná jako zip
Klíčem k pochopení celého procesu je tzv. delaminace. Představte si to jako odlupování slupky od cibule – jenže v tomto případě jde o horniny hluboko pod povrchem. Hustší spodní část se odděluje od lehčí svrchní vrstvy a klesá hlouběji do planety.
Fascinující je, že k tomuto oddělování nedochází všude najednou. Vědci identifikovali pohyblivou hranici, která se pomalu posouvá směrem k Jadranu. Právě proto výzkumníci mluví o rozepínání zipu – hranice se postupně přesouvá podobně jako jezdec na zipu.
Studie publikovaná v časopise Communications Earth & Environment ukazuje, že tam, kde se spodní kůra již oddělila, dominují zemětřesení spojená s roztahováním. Naopak před pohyblivou hranicí, kde vrstvy zůstávají propojené, převládají otřesy naznačující kompresi a stlačování.
Dokud je hustá spodní vrstva připevněna k horní části kůry, její váha stahuje horní část dolů. Jakmile se ale oddělí a klesne do pláště, tlak mizí. Zbývající lehčí kůra se může zploštit, mírně se zvednout a prostor pod ní vyplní vztlakovější materiál z pláště. V oblastech, kde vrstvy zůstávají spojené, naopak pokračuje pokles a komprese.
Nový pohled na italská zemětřesení
Objev přináší zásadní změnu v chápání seismické aktivity v Itálii. Ukazuje se, že zemětřesení v Apeninách nejsou způsobena přímým tlakem tektonických desek, který v této oblasti dosáhl svého konce. Místo toho je pohání právě tento hlubinný proces rozepínání zemské kůry.
Italské hory tak nabízejí vzácný pohled na geologický proces odehrávající se v časovém měřítku, které je pro člověka téměř nemožné přímo vnímat. Zatímco na povrchu vidíme zdánlivě nehybné hory, pod nimi se odehrává neviditelný tanec hornin trvající miliony let – a my jsme právě odhalili jeho choreografii.
