- Když se doma necítíte dobře, problém nemusí být jen ve vás
- Vědci negativní energii nepotvrdili. Vliv prostředí ano
- Rozbité věci jsou první, které by měly z domu zmizet
- „Jednou se to bude hodit“ je věta, která zaplnila nejeden byt
- Předměty spojené s bolestí mohou působit silněji než obyčejný nepořádek
- Uschlé rostliny, trny či pochmurné dekorace
- Nevyhazujte všechno. Začněte tam, kde vás to skutečně obtěžuje
Rozbité nepotřebnosti, smutné fotky. Některé předměty působí špatně na psychiku a doma by být neměly
Foto: New Africa / Shutterstock
více než 5 min
Některé věci máme doma tak dlouho, že už je ani nevnímáme. Přesto mohou nenápadně vytvářet pocit neklidu, připomínat starosti nebo zabírat prostor, který by mohl sloužit odpočinku. Možná právě teď nastal čas zjistit, co vám doma bere pohodu.
Reklama
Obsah článku
Když se doma necítíte dobře, problém nemusí být jen ve vás
Přijdete domů, zavřete za sebou dveře a místo očekávaného pocitu úlevy se dostaví podivný neklid. Nedokážete si pořádně odpočinout, něco vás neustále rozptyluje a ani po celodenním shonu nedokážete vypnout. Únavu nakonec vystřídají hodiny v ložnici, kdy se snažíte usnout. Počítání oveček nefunguje. Byt je uklizený, přesto máte pocit, že vám doma něco vadí.
Právě v takových chvílích se často mluví o takzvané negativní energii. Staré tradice připisují některým předmětům schopnost narušovat harmonii domácnosti. Moderní psychologie ale nabízí praktičtější vysvětlení. Na naši pohodu může působit množství věcí kolem nás, třeba předměty spojené s nepříjemnými vzpomínkami. Nejde tedy nutně o tajemnou sílu. To, co máme kolem sebe každý den, může ovlivňovat naši pozornost, náladu i schopnost odpočívat.
Vědci negativní energii nepotvrdili. Vliv prostředí ano
Neexistuje vědecký důkaz, že by rozbitá váza, fotografie nebo starý spotřebič kolem sebe vytvářely nějakou měřitelnou „negativní energii“. Takové tvrzení patří spíše do oblasti duchovních a tradičních představ.
To ovšem neznamená, že věci v domácnosti nemají na člověka žádný vliv. Psychologové dlouhodobě zkoumají souvislost mezi nepořádkem, zahlcením a stresem. Přeplněné prostředí je spojeno se stresem, úzkostí a horším fungováním v každodenním životě. Ne každý člověk přitom vnímá chaos stejně. Co jednomu připadá jako útulný byt plný věcí, může druhého doslova zahlcovat.
To je také důvod, proč může mít důkladný úklid překvapivý účinek. Nemusíte věřit na proudění energií. Stačí si uvědomit, že mozek každý den zpracovává podněty z prostředí, ve kterém žijeme.
Rozbité věci jsou první, které by měly z domu zmizet
Začněte tím, co se pokazilo. Staré hodiny, které už roky nejdou. Prasklý hrnek, který si necháváte „jen tak“. Lampička čekající na novou žárovku. Nefunkční spotřebič, který měl být dávno opraven. Nebo židle, která se viklá, ale pořád ji odsunujete s tím, že se na ni někdy podíváte.
Právě takové předměty bývají nenápadným zdrojem neustálého pocitu nedokončených úkolů. Kdykoli je uvidíte, připomenou vám, co jste ještě neudělali. Jedna věc samozřejmě nikoho nezničí. Jenže když se podobných drobností sejde dvacet nebo třicet, může vzniknout nepříjemný dojem, že doma stále čeká nějaká práce.
Tradiční učení hovoří o stagnující energii. Praktické vysvětlení je mnohem jednodušší: rozbitá věc zabírá místo, komplikuje úklid a zároveň představuje problém, který pořád odkládáme.
„Jednou se to bude hodit“ je věta, která zaplnila nejeden byt
Možná znáte ten pocit. Ve skříni je krabice plná kabelů, jejichž původ už si nepamatujete. Ve sklepě leží starý kufr, který jste nepoužili deset let. V zásuvce se schovávají nejrůznější drobnosti s neurčitým účelem. A na půdě je několik věcí, které si necháváte jednoduše proto, že „by se ještě mohly hodit“. Jednou za čas stojí za to přiznat si, že některé předměty máme doma nikoli proto, že je potřebujeme, ale proto, že jsme se dosud nerozhodli, co s nimi.
Pomůže jednoduchá otázka:
Kdyby tato věc dnes zmizela, opravdu by mi chyběla?
Pokud si při odpovědi vybavíte spíš nejisté „možná někdy“, je to docela silný signál, že její význam ve vašem životě už nebude takový, jaký měla kdysi. Pokud dospějete k poznání, že za posledních pět let jste tuto věc nepotřebovali, nejspíš se bez ní obejdete i další pětiletku. Podobně je to s oblečením. Nejspíš už nikdy nebudete dělat parádu v oblečení, které jste nosili na střední škole. Móda se sice vrací, ale s velikostí S je to s návratem komplikovanější. Jen si budete připomínat, že s roky přichází i kila navíc.
Předměty spojené s bolestí mohou působit silněji než obyčejný nepořádek
Existují ovšem věci, kterým se žádné úklidové pravidlo úplně nevyrovná. Jsou to předměty s příběhem. Dárek od člověka, který vás zklamal. Fotografie bývalého partnera. Dopis, který vám připomíná rozchod. Šperk spojený s konfliktním obdobím. Nebo třeba kus oblečení, který jste nosili v době, na niž dnes vůbec nevzpomínáte rádi.
Takový předmět nemusí mít žádnou „negativní energii“. Bohatě stačí, že v nás vyvolává konkrétní emoci. Člověk se na něj podívá a okamžitě se vrátí vzpomínka, nálada nebo nepříjemný pocit. Někdy je reakce vědomá, jindy si ani neuvědomíme, proč se nám právě v určité místnosti najednou zhoršila nálada.
Nemusíte všechno okamžitě vyhodit. Citově důležitou věc můžete na nějaký čas uložit mimo dohled a rozhodnout se až s odstupem času. Někdy zjistíte, že předmět nechcete ztratit, ale už ho nepotřebujete mít vystavený na místě, kolem kterého procházíte několikrát denně.
Jedním z citlivějších témat jsou fotografie lidí nebo zvířat, kteří už nejsou mezi námi. V některých duchovních tradicích se objevuje představa, že podobné fotografie mohou bránit proudění energie. Pro mnoho lidí jsou fotografie milovaného člověka krásnou součástí domova. Připomínají společně strávený čas, vyvolávají vděčnost a pomáhají uchovat vzpomínky. Pokud se na fotografii podíváte a cítíte především lásku nebo radost, není žádný důvod ji schovávat. Jiná situace nastává, pokud je ztráta stále velmi bolestivá a každý pohled na fotografii otevře stejnou ránu. V takovém případě může být lepší alespoň na čas fotky odstranit. Neznamená to zapomnění ani nedostatek úcty. Znamená to jen, že člověk chrání své každodenní prostředí před podnětem, který je pro něj právě příliš silný.
Uschlé rostliny, trny či pochmurné dekorace
Pokojové rostliny dokážou interiér krásně oživit. Dodávají mu barvu, strukturu a přirozený prvek, který působí příjemně. Jenže přesný opak může platit o rostlinách, které už dlouho chřadnou, mají suché listy nebo jsou evidentně za hranicí záchrany. Umírající rostliny jsou označovány za symbol stagnace a úpadku.
Některé směry například doporučují opatrnost u rostlin s ostrými trny nebo dekorací zobrazujících násilí, smrt a agresivní motivy. Důvodem má být předpoklad, že podobné tvary a obrazy mohou vyvolávat napětí.
Sušené květiny jsou další položkou, která se v tradičních seznamech objevuje. Symbolicky mají připomínat něco, co kdysi žilo, ale už nežije. Proto se někdy spojují se stagnací. Jenže skutečný život je méně černobílý. Krásná sušená kytice může být vkusnou dekorací, zajímavou vzpomínkou nebo třeba připomínkou svatby či jiné důležité události. Proč by měla zmizet jen proto, že už není čerstvá?
Nevyhazujte všechno. Začněte tam, kde vás to skutečně obtěžuje
Nejrozumnější je začít pomalu. Nemusíte během jednoho víkendu převrátit celý byt vzhůru nohama. Vyberte si jednu zásuvku, jednu polici nebo jednu skříňku. Vezměte každou věc do ruky a položte si několik jednoduchých otázek.
Používám to? Potřebuji to? Dělá mi to radost? Připomíná mi to něco, co už nechci mít každý den před očima? Opravdu má smysl to opravovat? Kdybych to dnes neměl, koupil bych si to znovu?
Pak věci rozdělte. Některé si necháte. Některé můžete darovat nebo prodat. Některé stojí za opravu. A některé už jednoduše patří do odpadu. Možná zjistíte, že „negativní energie“ měla úplně obyčejný původ.
Domov by přece neměl být muzeem minulosti ani skladištěm odložených povinností. Měl by být místem, kde si člověk odpočine. A pokud vám k tomu pomůže obyčejné třídění, úklid a několik volných polic, možná na tom není vůbec nic tajemného.
