Trapasy Petra Velikého: Chtěl být západní, ruské mravy v sobě ale nezapřel
Foto: Pexels
4 min
Dva metry vysoký panovník s oholenou tváří přijel roku 1717 do Paříže. Když spatřil malého francouzského krále, ihned ho vzal do náruče a zahrnul ho pusinkami. Místní dvůr jen zíral. A to byl teprve začátek.
Reklama
Krále objal jako vlastní dítko
Ludvíkovi XV. tehdy bylo teprve sedm let, ale podle etikety se i k dítěti na trůnu měli lidé chovat s úctou, jako by to byl dospělý monarcha. Petr Veliký to zřejmě nevěděl, a s malým králem v rukou navíc prohlásil: „Držím v náručí celou Francii.“
Králův regent Filip II. Orleánský jen stěží zakrýval zděšení. Tohle přece žádný civilizovaný panovník nedělá...
Tesař v utajení a chirurg na zkoušku
Petr Veliký se přitom celý život snažil Západ pochopit a napodobit. Toužil proměnit Rusko ve velmoc rovnou moderním evropským státům a za tím účelem osobně cestoval, pozoroval a učil se. V Nizozemsku dokonce pracoval v docích pod řadovým jménem Petr Michajlov, aby nikdo nepoznal, že je car. Pilně se učil tesařině, stavěl lodě, zkoušel si vlastníma rukama všechno know-how, které chtěl zavést doma.
Zajímal se také o medicínu. Účastnil se pitev, aby rozuměl anatomii. Nic pro něj nebylo příliš nízké nebo nedůstojné, pokud to sloužilo pokroku. Navzdory ruské tradici si holil vousy a nosil krátké kabátce západního střihu.
Versailles: prázdný palác plný vzpomínek
Do Francie však přijel oficiálně. Zajímal ho především zámek Versailles a jeho slavné zahrady. Něco podobného si představoval v Petrohradě, nové metropoli, kterou nechal vystavět na močálech u Finského zálivu. Chtěl vidět, jak srdce francouzské moci funguje.
Problém byl, že Versailles po smrti krále Slunce Ludvíka XIV. osiřelo. Dvůr se odstěhoval, komnaty zely prázdnotou. Chvíli to vypadalo, že celé sídlo bude ponecháno napospas zubu času. Filip II. Orleánský nicméně ruského hosta ubytoval v zámečku Grand Trianon, kde dříve bydlela tajná králova manželka Madame de Maintenon. Ta už v té době dožívala v klášteře v Saint-Cyr.
Architektura a zahrady Grand Trianonu Petra okouzlily natolik, že se jimi později přímo inspiroval při stavbě letní rezidence v Petrodvorci, dnešním Peterhofu. Ovšem než odjel, stihl ve Versailles napáchat pořádnou spoušť.
Hostiny, pitky a lehké ženy v královských komnatách
Bývalý komorník Madame de Maintenon byl zděšen. Petr Veliký uspořádal v pietních prostorách bujaré hostiny, popíjel s družinou a zval sem lehké ženy. Místo, které ještě nedávno dýchalo vznešeností a diskrétností, se proměnilo v doupě nevázané zábavy.
A pak car oznámil, že se chce setkat s ctihodnou vdovou osobně. Nečekal na sjednání audience, prostě se rozjel do Saint-Cyr a rozhrnul závěs postele, na které Madame de Maintenon trávila poslední roky.
Stará dáma ho přijala překvapivě vlídně. „Jakou nemocí trpíte?“ zeptal se jí Petr. „Stářím,“ odvětila a položila vlastní otázku: „Co vás ke mně přivedlo?“ Car odpověděl: „Chtěl jsem vidět všechno, co ve Francii stojí za vidění.“
Tím jí zřejmě zalichotil, a tak mu odpustila, že ji tak neurvale přepadl.
Po měsíci a půl ruský panovník konečně odjel. Francouzští hostitelé si zřejmě oddychli. Při úklidu šíleného nepořádku však čekalo ještě jedno nemilé zjištění.
Vzácné drapérie zmizely
Ukázalo se, že si car z paláce odvezl vzácné závěsy a textilie, aniž někoho požádal o svolení. Prostě si je vzal jako suvenýr. Ruský panovník měl v etiketě zkrátka stále co dohánět, i přes veškerou snahu být západní a osvícený.
Petr Veliký tak zanechal ve Versailles rozporuplnou stopu. Na jedné straně to byl obdivovatel pokroku a architektury, na straně druhé host, který ignoroval pravidla a choval se, jako by mu celý svět patřil. Možná právě v tom spočívala jeho velikost: nebál se být sám sebou, i když to znamenalo šokovat celou Evropu.
