Techniky, jak se chránit před upíry. Archeologové našli důkazy o jejich používání

Upíři a techniky, jak se před nimi chránit, to je téma, které se skloňuje již několik tisíc let. Upírské příběhy fascinují lidstvo od nepaměti a jsou nejen součástí folklóru, ale dostaly se také do literatury a na filmová plátna. Avšak… je možné, že jsou skuteční?

Víra v existenci skoro až démonických tvorů, kteří vstávají z hrobů a sytí se životní energií nebo krví svých dosud žijících příbuzných se netýká jen evropského kontinentu. Záhadné hroby s kostrami posmrtně zneuctěných těl našli archeologové na celém světě a některé národy jsou přesvědčeny o tom, že upíři jsou skuteční, dokonce i v dnešních dobách. Jak se z člověka vůbec může stát upír? Je na tajemných historkách alespoň zrnko pravdy?

Podivný případ Mercy Brownové

Příběh rodiny Brownových se odehrál v 19. století v americkém Exeteru ve státě Rhode Island. V té době tam také řádila tuberkulóza, které v krátkém sledu podléhaly nejen celé rodiny, nýbrž i vesnice či městečka. Pro rodinu Brownových byl osudným rok 1884. Jako první skonala matka Mary Eliza, o chvíli později si smrt přišla také pro nejstarší dceru Mary Olive. Pár let nato ochořela mladší dcera Mercy a následně její bratr Edwin.

Tuberkulóza nebo upír?

Lidé v okolí uvěřili, že za postupný pád Brownových může upír a začali se bát. Není se však čemu divit, jestliže měli možnost zahlédnout ještě živé nemocné. Tuberkulóza z nakažených dělala doslova chodící mrtvoly. Postižený člověk byl den ze dne bledší, slabší a hubenější. Proto sousedé a přátelé přiměli otce George Browna, aby nechal těla členů své rodiny exhumovat…

Upír!

K vykopání mrtvol došlo v roce 1892 a nález byl překvapivý! Na tělech matky a nejstarší dcery nebylo nic zvláštního – naprosto běžná úroveň rozkladu. Zato dcera Mercy byla více než podezřelá. Její tělo bylo i po dvou měsících v hrobě takřka neporušené, v srdci stále měla tekutou krev a světe div se, její nehty i vlasy vykazovaly posmrtné známky růstu. Srdce a játra byly podle tradic spáleny a zbytek těla znovu pochován. Je možné, že za posmrtný stav nebožky mohly příhodné podmínky místa jejího posledního odpočinku, například chlad. Stejně tak je ale možné, že zde zasáhly síly, jaké si ani dnes nikdo nedokáže vysvětlit.

Kdo je tedy upír?

Upíry lze zařadit mezi zvláštní skupinu zvanou revenanti (navrátilci). Jde o nemrtvého, tedy nevysvětlitelnými zákonitostmi oživené tělo, jež se znovu dostalo do styku s živými, saje jejich krev nebo životní energii (často obojí). Věří se, že se jedná o zemřelé, kteří za svého života rozhodně nectili Boží přikázání (čarodějové, zloději, vrazi), či o lidi, jejichž smrt nastala předčasně (sebevrahové, popravení, nehody).

Techniky, jak se chránit před upíry

Z literatury známe spousty způsobů, jak se chránit před upíry. Pomáhají například posvátné předměty jako svěcená voda, hostie nebo kříž. Taktéž se mluví o česneku, slunečním svitu či snítce plané růže položené na rakev. To jsou ty „poetičtější“ praktiky. Skutečnost je však mnohem brutálnější. Ty nejúčinnější techniky, jak zneškodnit upíra, byly odhaleny při vykopávkách.

Těla, která po exhumaci vykazovala známky posmrtného života, mívala uťatou hlavu a často i končetiny. Useknutá hlava nezřídka bývala pohřbena zvlášť. Nejedna mrtvola byla probodena kůlem či prostřílena šípy. Mrtvému se do úst vkládaly kameny nebo cihly, někdy se dovnitř sypal mák. Některé hroby odkryly kostry ležící na břiše ve skrčené poloze se svázanými údy. Nebožtíkům se posmrtně vyjímaly orgány, které se následně pálily. Pálila se taktéž celá těla; na hrobech i přímo v nich byly zažíhány ohně. Jak moc však tyto praktiky pomáhaly? A byly opravdu nutné?

„Carmilla“, kostra s cihlou v ústech

V italských Benátkách bylo nalezeno tělo ženy ze 16. století. Vědci jí dali přezdívku „Carmilla“. Objevena byla uvnitř hromadného hrobu a do úst měla zasunutou cihlu. Přestože je její život zahalen tajemstvím, archeologové zjistili, že k úmrtí došlo během epidemie moru. Proč však měla v ústech cihlu, to je předmětem dohadů. Není vyloučeno, že se stala terčem lidových pověr, které ožívaly právě během smrtících epidemií.

Matteo Borrini, lektor forenzní antropologie na Univerzitě Johna Moora v Liverpoolu, chtěl vědět, proč někdo posmrtně manipuluje s těly lidí, kteří podlehli závažné chorobě. „Doslechl jsem se o tradici, podle níž existují těla, o nichž se druzí domnívali, že jsou zodpovědná za šíření moru. Tato těla nebyla úplně mrtvá, ale byla v područí nějakého démonického vlivu,“ říká Borrini. „Nejde o klasickou představu, že upír chodí ven a saje krev. Jde spíš o někoho, kdo zabíjí lidi z hrobu, než že by byl schopen povstat jako pravý upír.“

Upíří hroby v České republice

Ani Česká republika se upírům nevyhnula. Dokladem je pohřebiště na okraji obce Čelákovice nedaleko Prahy. Pohřbená těla zde byla objevena zcela náhodně během stavebních prací. A nález to byl věru netradiční. Pochováno zde bylo okolo dvaceti lidí a všichni z nich vykazovali známky zohavení – od těl byla oddělena hlava a také některé kosti. Kromě toho leželi na břiše a v takovém směru, aby již nikdy nespatřili východ slunce. Stáří koster se datuje do doby mezi 10. a 11. stoletím.

Podobná pohřebiště byla nalezena také ve Starém Městě poblíž Uherského Hradiště či v Olomouci.

Řádili na místech skuteční upíři, nebo se tamní lidé pouze nechali ovládnout strachem z povídaček, které se předávaly z generace na generaci a představovaly nejjednodušší vysvětlení pro tolik záhadných úmrtí, jež byla následkem různých smrtelných nemocí? Odpověď na tuto otázku nám dnes již nikdo neřekne…