Po roce 1989 dostal nálepku socialistického paskvilu. Dnes ceny šumperáků dosahují i 15 milionů
V sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století byl dům označovaný jako šumperák vysněným domovem pro řadu lidí. Představoval trochu odlišný styl rodinného domu a měl výrazné rysy moderního a stylového bydlení.
Za vznikem šumperáku nestál architekt, ale Josef Vaněk, původně zedník, který se vypracoval na projektanta Okresního stavebního podniku v Šumperku.
Šumperák má nadčasový vzhled
Vaněk se pohyboval ve stavebnictví už nějaký rok, a tak našel „mezeru na trhu“. Obyčejní lidé, kteří si chtěli postavit dům s co nejnižšími náklady a často i svépomocí, nechtěli utrácet za architekty a typové projekty už byly pro moderní bydlení zastaralé a okoukané. Vaněk se proto rozhodl přivést k životu dům, který by splňoval nároky na bydlení a zvládli by si ho postavit běžní lidé.
Navrhl tak vzhledově zajímavý dům, jehož hrubá stavba nezabrala víc než dva měsíce a vyšla asi na 100 tisíc korun, což sice nebylo málo, ale šlo o sumu, kterou spořivá a pracovitá rodina mohla našetřit, popřípadě ještě doplnit půjčkami od rodinných příslušníků, zaměstnavatele a z peněžních ústavů.
Dům se vyznačoval tím, že obytná část se nacházela v patře a přízemí sloužilo jako technické zázemí. Dominantou venkovního vzhledu byl prostorný balkon se šikmými bočnicemi a kruhovými průzory.
Kritika a závist
Režim neměl moc rád, když někdo vybočoval, a podnikavý Vaněk to neměl snadné. Zájem lidí byl překvapivě velký. První dva domy vznikly v Rapotíně, ale teprve dům šumperského lékaře Všetečky nastartoval zájem o nezvykle vypadající rodinný dům. Vaněk nakonec prodal asi pět tisíc stavebních dokumentací, ale lidé si nakonec dokumentaci prodávali mezi sebou, takže šumperáky rostly jako houby po dešti.
Jako vždy, kromě chvály na vysokou kulturu bydlení, se moderní dům musel potýkat i s kritikou těch, co jen záviděli. Vaněk musel také čelit obvinění z nepovoleného podnikání. To bylo v té době tabu. Vstoupil tak do družstva Kovostav, aby mohl projekt šířit legálně. Byl také architektem Kalivodou napaden, že okopíroval jeho návrh, ale Kalivoda nakonec žalobu stáhl. Vaňkův projekt se možná původně nechal Kalivodou inspirovat, ale byl řešený úplně jinak.
Závist, která je našemu národu bližší, než si přiznáváme, nakonec stavby šumperáků výrazně omezila. Takový dům měl údajně kazit ráz českého venkova, na balkoně měl být průvan a bydlení v patře bylo nepraktické.
Porevoluční kritika byla už k smíchu
Ani porevoluční „zdánlivá svoboda“ šumperákům nepřála. Překvapivě se dům stal symbolem komunistické výstavby, přestože právě soudruzi ho nejvíce kritizovali a snažili se jeho výstavbu brzdit.
Přišly i lepší časy a šumperák se konečně dočkal v současnosti uznání. Majitelé si domy zvelebili, jejich zajímavé konstrukce přitahují řadu zájemců o bydlení, takže současné prodejní ceny nejsou rozhodně lidové.
Zajímavostí je, že se pořádají dokonce fotografické výstavy těchto architektonických perel a domy se nacházejí i v zahraničí.