Prokleté město nalezli vědci v Hondurasu. Jaké tajemství skrývá?

Legendární Bílé město je ztraceným centrem starověké civilizace. Indiáni jej považují za prokleté a dávno ztracené. Ukazuje se, že by se jeho zbytky mohly nacházet na území Hondurasu. Co ruiny města ukrývají za tajemství?

Hluboko v severovýchodním honduraském deštném pralese se podle místních pověstí skrývá starobylá metropole známá jako La Ciudad Blanca neboli Bílé město. Jeho název odkazuje na impozantní sloupy z bílého kamene, které údajně zahlédli španělští kolonizátoři a později i další západní objevitelé. Město je prý zasvěceno opičímu bohu, kterého uctívala předkolumbovská civilizace. Téměř sto let badatelé po Bílém městě marně pátrali. V roce 2015 však tým vědců, který se vydal hluboko do džungle v honduraské oblasti La Mosquitia, našel ruiny, které by mohly patřit bájnému městu. 

La Mosquitia je rozsáhlá oblast hustého deštného pralesa nacházející se na severovýchodě Hondurasu, poblíž hranic s Nikaraguou. V nedávné době bylo v této téměř neprostupné divočině objeveno množství předkolumbovských ruin. Archeologické nálezy naznačují husté osídlení celé oblasti, které mohlo trvat až do prvních let španělského osídlení. V současnosti je však oblast osídlena jen řídce. Žije zde několik skupin domorodců, chovatelů dobytka i pašeráků drog. Nakonec to byli právě hospodáři, kteří odstranili malé části lesa, aby vytvořili místa pro pastvu. 

Představa starobylého Bílého města není pro obyvatele Hondurasu ničím novým, neboť je součástí kolektivního povědomí středoamerického národa již po mnoho generací. La Ciudad Blanca má zásadní význam pro domorodý národ Pechů, který žije na okraji tropického deštného pralesa La Mosquitia.

Toto takzvané Ztracené město však ve skutečnosti není městem v tradičním slova smyslu. Je to vlastně místo v džungli, které se ani zdaleka neblíží městu, přestože se v oblasti nachází mnoho archeologických ruin. Ve svém vlastním kontextu tak jde spíše o sídlo dávných bohů. 

Příběh Bílého města je však plný záhad a tajemství. Tajuplně například působí řada strašidelných a dosud nevysvětlených úmrtí jeho objevitelů. Například Theodore Morde byl známý badatel, který v roce 1939 prozkoumal les La Mosquitia při hledání Bílého města a během své rozsáhlé expedice objevil tisíce artefaktů. Morde však nedostal další finanční prostředky na pokračování svého bádání a brzy poté byl 26. června 1954 nalezen mrtev v domě svých rodičů v Dartmouthu ve státě Massachusetts. Byl nalezen oběšený ve sprchovém koutě a jeho smrt byla soudními lékaři označena za sebevraždu. Zpráva o jeho skonu vyvolala konspirační myšlenky o zamýšlené vraždě ze strany tajných amerických vládních úředníků. Jiní později tvrdili, že za jeho smrtí stojí zlé síly. 

Podle indiánů z kmene Pechů bylo město postaveno bohy a je prokleté. Další související prameny hovoří o tajemných božstvech, napůl lidských a napůl duchovních. Ty místní legendy označují jako ulaky a jsou předcházejícím vývojovým stupněm dnešních opic. Byly to pak právě opice, které zde údajně byly rituálně zabíjeny, aby tyto nebezpečné bytosti byly zahnány zpět do džungle. Mnozí tak věří, že toto místo je chráněno dávnými rituály, přičemž každý vetřelec nebo útočník bude sražen k zemi, pokud se odváží příliš blízko starobylého města. 

Příběh prokletého Bílého města inspiroval celou řadu filmových i knižních zpracování. Například dobrodružný příběh Ztracené město opičího boha z pera Douglase Prestona popisuje objev mnoha indiánských architektonických památek v oblasti La Mosquita, kterého se autor osobně účastnil. Popsal pak blíže i prostředí, ve kterém výzkum probíhal. Prostředí džungle je dle Prestona rozhodně nepřátelské, protože se v ní vyskytují nebezpeční jaguáři, smrtelně jedovatí hadi a hustá mračna písečných much, které přenášejí odpornou masožravou bakterii. Je možné, že se jedná o pozůstatky kletby ulaků, která tak nad místním pralesem visí dodnes?