Grónsko: Kdo sem létá za světlem, které trvá 24 hodin? A žili opravdu grónští Vikingové na zelených pláních?

Grónsko: Kdo sem létá za světlem, které trvá 24 hodin? A žili opravdu grónští Vikingové na zelených pláních?

Foto: Beata Tabak/ Shutterstock

Aktualizováno:
5 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Grónsko je země nebetyčných hor, velkých modrozelených ledovců, nádherných fjordů a pustých skal. Leží 200 kilometrů na západ od Islandu. Nejsou tu žádné velké silnice a mezinárodní dopravu obstarávají letadla a lodě.

Výzkumy ukázaly, že zde jsou některé z nejstarších hornin světa, jejichž stáří se odhaduje přinejmenším na 3700 milionů let. Grónsko vypadá shora jako pustá divočina s bílými pláněmi protkanými černými vrcholky hor.

Barevné louky obklopují bílou

Při pohledu ze země je však Grónsko ostrovem velmi různorodým: louky kolem pobřeží v létě hýří barvami lomikamenů purpurových a žlutých máků, porosty jeřábů amerických a bříz. Rozlehlé pláně ve středu Grónska jsou však trvale pokryty silnou sněhovou vrstvou, kde není ani stéblo trávy, ani nejdrobnější kytička.

Ledovce a jejich „rozmnožování“

Ostrov je asi desetkrát větší než Británie a má rozlohu jako čtvrtina Spojených států. Jeho nejpůsobivějším rysem je vrstva ledu, která pokrývá 82 procent ostrova.

Vrstva ledu dává vzniknout ohromným ledovcům: Jakobshavnský ledovec vypouští do moře při svém pohybu rychlostí jeden metr za hodinu každodenně miliony tun ledu. Tak vznikají veliké ledové kry, které se podobají té, jež v roce 1912 potopila Titanic. Vrstva ledu nebyla úspěšně překročena až do roku 1888, kdy se to podařilo norskému objeviteli Fridtjofu Nansenovi, který ji přešel na lyžích.

Největší grónský ledovec Jakobshavn, který řada odborných studií označovala za vůbec nejrychleji tající na světě, se nečekaně zvětšuje. Zjistili to vědci z amerického Národního úřadu pro letectví a kosmonautiku (NASA). Podle nich začalo přírodní těleso růst v roce 2016 díky chladnějším vodám oceánu.       

Východní pobřeží

Východní pobřeží po většinu roku dusí nepropustná vrstva ledu, a protože je tak nehostinné a doprava tak obtížná, je tu jen málo lidských obydlí, která jsou od sebe velmi vzdálená. Díky tomu se tato ohromná plocha stala útočištěm některých ohrožených druhů arktických rostlin, ptáků a zvířat.

Reklama

Západní pobřeží

Západní pobřeží se chlubí některými největšími fjordy světa, které se zařezávají až 322 kilometrů hluboko do pevniny. Je tu většina lidských sídlišť včetně hlavního města Nuuk, které obývá zhruba 18 tisíc obyvatel.

Zámořské území Dánska s vnitřní autonomií

Grónsko bývalo po léta dánskou kolonií, ale v roce 1979 svolila dánská vláda, aby si obyvatelé ostrova vládli sami. Tento politický čin se stal známým pod jménem grónská politická samospráva.

Eskymácká Země lidí

Oficiálně se ostrov jmenuje Kalaallit Nunaat, což v překladu znamená Země lidí. Úředním jazykem je asi z 15 procent dánština, ale téměř tři čtvrtiny obyvatel Grónska hovoří neúřední grónskou eskymáčtinou.

Nálety za světlem

Většina území Grónska leží na sever od polárního kruhu, a proto tu není během dlouhých zimních měsíců vidět slunce. V létě je však Grónsko otevřeno ohromnému množství ptáků, kteří se snaží co nejvíc využít denního světla, které trvá čtyřiadvacet hodin denně. Ačkoliv se sem mnoho ptáků přilétá jen rozmnožovat a pak na počátku zimy zamíří na jih, někteří tu zůstávají celoročně.

Dávná historie obyvatel

Podle norských ság ztratil na konci 9. století jakýsi Nor, který cestoval z Irska na Island, směr a přistál na ostrovech u východního pobřeží Grónska. Více než sto let potom se Erik Rudý rozhodl plout na západ od Islandu, aby tyto ostrovy zkusil sám najít. Erik, který již byl vypovězen ze svého rodného Norska, byl nyní za vraždu osadníků vyhnán i z Islandu.

Když plul kolem pobřeží, objevil na západě Grónska fjordy. Grónsko v té době prožívalo jedno ze svých teplejších období a na fjordech rostla bujná vegetace, která Erikovi a malé skupině jeho průvodců umožnila obdělávat půdu a pást stáda. Když se rozšířila novina o tomto jeho úspěchu, podnikli i další osadníci nebezpečnou cestu z Islandu do Grónska, a tak vznikla kolonie, která vzkvétala po čtyři století.

Jak skončili?

Archeologické vykopávky tu odhalily na 300 různých farem, vlastní dům Erika Rudého a kostel, ale dosud nebyly nalezeny důkazy, které by osud Vikingů zcela osvětlily. Někteří vědci se domnívají, že osadníci vymřeli v šarvátkách s místními kmeny Inuitů nebo nájezdnickými piráty nebo že je zkosily epidemie. Ostatní jsou toho názoru, že se počasí natolik ochladilo, že lidé už nebyli schopni vypěstovat úrodu ani potravu pro svá zvířata.

Zřejmě stoupající voda

Nejnovější studie tvrdí, že pravděpodobně utíkali kvůli zvyšující se hladině moře. Ačkoliv si laici většinou spojují stoupání mořské hladiny s oteplováním, ve 14. století tomu bylo zcela naopak. Masivní ledová vrstva, která se v Grónsku vytvářela, začala pevninu stlačovat, čímž moře zaplavovalo pobřeží. Nebyl to zcela rovnoměrný proces, ale zásadně se podepsal na reliéfu pobřeží. Podle expertů došlo na některých místech k zatopení pobřeží až o několik stovek metrů.

Reklama
Zdroje článku:
sciencenews.org, John M. Baxter: Natural Wonders of the World 100 Spectacular Wonders of the Natural World
Reklama