Jak jsme žili v 90. letech aneb Velké změny malého národa

Je to více než tři desetiletí, ale všichni, kdo v přelomovém období naší historie byli u převratných změn, pamatují si je, jako by to bylo včera. Všechno nenabralo dobrý směr, ale i špatné věci stojí za připomenutí. Naštěstí těch dobrých věcí, které nám devadesátky přinesly, byla převaha.

Přenesme se tedy do doby, kdy ještě nebyl v každé domácnosti internet, o mobilních telefonech se nám ještě ani nezdálo a většina lidí se musela spolehnout na pevné linky v zaměstnání nebo telefonní budky, které byly rozeseté ve městech a vzácně i na venkově.

Nad českou mafií by žasl i Mario Puzo

Asi největší šok čekal na kriminalisty, o čemž vypovídá dobře natočený seriál Devadesátky. Mafie už nebyla jen slovem z Kmotra a české podsvětí nabralo na síle do té míry, že policisté odcházeli ze služby, aby neriskovali svůj život a život celé rodiny. Kriminalita prorostla nejen do samotné policie, ale i do politiky. Několik jedinců z té doby si dokonce vysloužilo filmové zpracování svých příběhů.

Ve světě došlo k mnoha změnám a Československo si zvykalo na nového prezidenta Václava Havla. Nikdy nezapomeneme na jeho krátké kalhoty!

Změny byly v plném proudu

Pozvolna se měnila celá společnost. Lidé četli knihy, ke kterým se za minulého režimu nemohli dostat. Z trezoru se do kin a na televizní obrazovky dostaly zakázané filmy, vysněné hudební kapely jako The Rolling Stones nebo Deep Purple přijely představit živě svůj repertoár. Ke zpívání se mohla vrátit Marta Kubišová. Do země se navrátil oblíbený Karel Kryl.

Takto nadšeně se vracel do rodné země po 44 letech z USA klavírní virtuos Rudolf Firkušný:

Na co jsem se nejvíc těšil? Na všechno! Vždyť jsem se něco načekal. Je krásné být zase Čechem.

Hudební vkus se začal tak překotně měnit, že ovlivnil i do té doby nesmrtelnou anketu Zlatý slavík. V roce 1991 si poslední sošky odnesli Karel Gott, Lucie Bílá, Iveta Bartošová, Pavol Habera, Olympic, Team a Lucie. Po pětileté pauze anketu znovu uvedla agentura Musica Bohemica a od té doby nese název Český slavík.

Šeď vystřídaly barvy

Vichřice se prohnala i světem módy. Nic nebylo nemožné a oblečení i účesy odrážely svobodu, kterou si lidé začali užívat. Do měst vtrhly prodejny známých značek, pro ty chudší se zdánlivě podobné zboží prodávalo v přeplněných tržnicích. Lidé také konečně pochopili, k čemu slouží antiperspiranty a tak jízda v hromadných prostředcích v horkém létě už nebyla zkouškou pevné vůle.

Některé události obletěly svět

Devadesátky zůstanou už navždy spojené s nadějí, ale také s chaosem a s rozčarováním z toho, jak si mnoho lidí představovalo žít svobodně. Navzdory mnoha problémům se celý svět zastavil s ústy dokořán, když jsme se v míru dokázali rozdělit na dva samostatné státy.  Za pár let v roce 1998 jsme šokovali svět vítězstvím v Naganu. Vzpomínáte si?

Milionáři vs bezdomovci

Koncem devadesátek už se naše ekonomika naprosto přetransformovala. Po privatizaci, liberalizaci cen a otevření trhu bylo všem jasné, že jen zlomek lidí dokázalo chytit příležitost za ten správný konec. Měli jsme první opravdové multimilionáře, podnikatelské legendy a na druhé straně zvětšující se tábor lidí žijících na hranici chudoby. Ve městech už se nadobro usadili bezdomovci.

Města začala měnit svou tvář 

Začala se měnit i tvář měst a v Praze to lidé pocítili nejvíce. Ve staré zástavbě se najednou mezi památkovými stavbami začaly objevovat nové domy, třeba Tančící dům. Chaos přineslo přejmenování ulic a dokonce i zastávek metra. Kdo jezdil na Leninovu, najednou vystupoval na zastávce Dejvická, Moskevská se změnila na Anděla, Gotwaldova na Vyšehrad. Hromadná výměna osobních dokladů nastala v Gottwaldově. Město se opět stalo Zlínem.

Novou tvář získaly i rekreační oblasti. Velké ubytovací areály ROH se záhadně za pár korun ocitly v rukou soukromých majitelů. Bouralo se a modernizovalo. Skiareály začaly dostávat evropskou podobu. Letní centra se musela přizpůsobit moderním trendům, aby si udržela návštěvníky. Ti teď masivně cestovali v létě k moři. Svobodné cestování se stalo nejvíce chválenou změnou, která po roce 1989 přišla. Konečně to šlo bez byrokracie a té správné politické angažovanosti. Dnes už mladá generace ani nevěří, že se na devizový příslib čekalo i několik let a jen zlomek žadatelů se nakonec mohl vydat do vysněné destinace.

Přečtěte si také

Gramofonový comeback: Ať žije éra, kdy se hudba neukládala, ale otáčela

26. 11. 2025

Naše země se také více otevřela světu, UNESCO už od devadesátého roku přidávalo na svůj Seznam světového dědictví naše poklady jako Krumlov, Telč, Lednicko-valtický areál a mnoho dalších památek. Davy turistů přivezly do země peníze. O popularitu se zasloužili také zahraniční filmaři, kteří si naši zemi vybrali pro své velkofilmy.