Obyčejná tužka – běžnou tužkou můžete psát celé kilometry textu, než dojde tuha
Foto: stocksnapper / Depositphotos
3 min
Moderní věci bývají propagovány jako velmi sofistikované a pokročilé s propracovanými funkcemi a vlastnostmi. I ty běžné, které používáme každý den, však nesou zajímavý potenciál – třeba obyčejný tužka.
Reklama
Přemýšleli jste někdy, kolik umu, vývoje a postupného zdokonalování stojí za obyčejnou grafitovou tužkou? Celá tisíciletí – prototypy tužky pocházejí již ze starověkého Egypta, jednalo se ovšem o psací potřebu využívající zcela jiných materiálů, grafitová tužka se poprvé objevila až v 17. století. Dnešní podoba tužky, již považujeme za velmi jednoduchý předmět pro každodenní použití, je výsledkem mnohaletého zkoušení a inovací. Tužky jsou k dispozici v různém provedení – v několika variantách tvrdosti či vnějšího materiálu. Hlavně specifika tuhy, kterou tvoří nejen otírající se grafit, určují, jak dlouhou linku je možné s jednou tužkou udělat, než se zcela vypíše. Základní provedení umožňuje dosáhnout linie délky až 56 kilometrů.
Druhy a výroba tužky
Ačkoliv by se mohlo zdát, že vyrobit tužku je velmi jednoduché, stojí za ní velmi propracovaný proces, který umožňuje vyrobit tužku specifické tvrdosti a s optimálním úchopem, který je udáván tloušťkou a tvarem, ale také povrchovou úpravou omezující kluz. K výrobě tuhy se používá směs grafitu a jílu, přičemž poměr těchto složek určuje, jaká bude tvrdost tužky – čím více grafitu tuha obsahuje, tím je její tvrdost nižší. U tužek rozeznáváme 6 kategorií tvrdosti, přičemž některé jsou tvořeny více a některé pouze jednou variantou – jedná se o tužky extrémně tvrdé, velmi tvrdé, tvrdé, středně tvrdé, měkké a velmi měkké. Systémy pro označovaní tvrdosti tuh se mohou lokálně lišit (standardně se pro označení používají čísla a písmena H – hard, F – firm a B – black). Kvalita linie (tedy její tloušťka či barva) se s tvrdostí liší, a tužky různých parametrů se tak používají k jiným účelům.
Výroba tužky
Základní proces výroby tužky je dvouúrovňový – dělí se na výrobu tuhy a obalového materiálu. Samostatně se tedy vyrobí a zalisuje tuha. Ze dřeva se vyrobí deska, do které se vyfrézují drážky na uložení tuhy. Do drážek se nanese lepidlo a vloží tuhy. Následně se deska přiklopí deskou se zrcadlovým profilem, zalisuje a nadělí na jednotlivé tužky. Každá tužka je pak opatřena povrchovou úpravou, zarovnána o značena, případně opatřena koncem s gumou.
Délka linie, kterou je možné jednou tužkou nakreslit
Grafit je velmi zajímavý materiál, který se snadno otírá na papír nebo jiný materiál a drží jej pouze slabé chemické síly, takže je snadno odstranitelný otěrem (gumováním). Jelikož složkou, která umožňuje vytvoření linie na dalším materiálu, je již zmíněný grafit, je logické, že tužky různé tvrdosti umožňují vytvoření linie různé délky. Zmíněná hodnota 56 km tak platí pouze pro některé. Tužky s nižší tvrdostí mají často tendenci vytvářet větší vrstvu a dojdou tedy rychleji. Celkově tak lze říct, že tužkou je možné dosáhnout linie o délce 20–56 km.
