Vaření piva ve středověku bylo původně výsadou žen. Pomluvy zapříčinily, že řemeslo ovládli muži
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
3 min
V dnešní době je pivovarnictví považováno spíše za mužskou záležitost. Ve středověku tomu však bylo jinak. Ženy si často přivydělávaly vařením piva, aby zaopatřily své rodiny. To se ale změnilo s rozšířením pomluv o neschopnosti a čarodějnictví.
Reklama
Ženy vařily pivo již 7 000 před Kristem
I když v západní společnosti přetrvává názor, že pivovarnictví je řemeslo ovládané výhradně muži, v minulosti nebo v jiných kulturách je to právě naopak. Etnografické a archeologické studie dokládají, že vaření piva bylo úzce svázáno s tradicemi pečení, které po celém světě zastávaly především ženy. První důkazy o vaření piva pocházejí z období před 9 000 lety. Od té doby až do komercionalizace a industrializace pivovarnictví v polovině 18. století byly po celém světě hlavními sládky ženy. To dokládá také skutečnost, že bohyně plodnosti v mnoha kulturách byly zároveň ochránkyně sládkyň.
Středověký muž vypil až 4 l „zdravého“ piva denně
Ve středověku se pivo řadilo k základním potravinám a jednalo se o nejoblíbenější nápoj prostého lidu. Zdroje vody byly často velmi znečištěné a převařené pivo skýtalo skvělou možnosnost, jak se vyhnout infekci. Bylo považováno za „zdravý nápoj“ a jeho průměrná denní spotřeba na jednoho muže činila okolo 3,8 litrů. S vzrůstající spotřebou piva přestávaly stačit zásoby od místních sládků, a tak ženy začaly vařit vlastní pivo v domácnostech. Proces nevyžadoval mnoho síly, naopak zahrnoval dlouhé čekací doby, při kterých ženy zastaly ostatní domácí práce. Přebytečné pivo prodávaly sousedům, čímž pomáhaly přispívat do rodinného rozpočtu.
Nařknutí z lepry a čarodějnictví ženám ubíraly zákazníky
Během dalších desetiletí se vše změnilo a řemeslo začali ovládat muži. Mnohdy kvůli podlým pomluvám. Mnohé případy, kdy ženy byly oběťmi mužských pomluv, uvádí v knize O pivovarnictví a ženské práci americká historička Judith Bennettová. Příkladem byla třeba Christine Colmereová, o které Simon Daniel rozšířil, že je malomocná, načež přišla o zákazníky. Samozřejmě se zde našly i šejdířky, které skutečně pivo šidily a prodávaly jej pod míru. Kromě bylinkářek a pastýřek se staly podezřelými z čarodějnictví také některé šenkýřky. Jindřich Fracek v knize Čarodějnické příběhy uvádí případ šenkýřky Maruše. Dívka měla oplétačky se zákonem kvůli palci z oběšence zavěšenému v hrnci, který jí měl zajistit více hostů.
Ženy podle mužů nebyly schopné vařit pivo
Důvodem vytlačování žen z pivovarnictví během 16. století byla především skutečnost, že se pivo stávalo stále více komoditou a hospodářským zdrojem. Muži měli větší přístup ke vzdělání a také k finančním zdrojům, což jim umožnilo stát se úspěšnými sládky. Vznikla nová ideologie, že ženy nejsou schopné vařit pivo. Vdovy sládkyně byly populárně vyobrazovány jako nedůvěryhodné, zkorumpované a grotestní. V 16. století napsal John Skeleton veršovanou frašku o ošklivé a hloupé sládkyni Eleonoře Rummyngové, která za účelem zisku pivo šidila přimícháváním vlastních slin a slepičinců.
Ne všude musely řemeslo zcela opustit
V novověké západní Evropě však mohly některé ženy svobodně podnikat. Týkalo se to především vdov, které přejaly živnost po svých zesnulých manželích a úspěšně pokračovaly v zajetém pivovarnickém podniku.
