Secesní nábytek lidé často považují za nemoderní. Přitom může mít vysokou cenu

Kompletní secesní jídelní sestava z počátku 20. století není jen krásný kus nábytku – je to živá učebnice designu, řemeslné dovednosti i trhu s uměním. Jak poznáte, že máte před sebou originál?

Když se řekne starý nábytek, většina lidí si představí něco těžkého, tmavého a nemoderního. Kusy, které zabírají místo a které by dnešní interiéroví designéři nejraději poslali na chalupu nebo do sklepa. Ovšem právě mezi takovými kousky se mohou skrývat opravdové poklady.

Zatímco obyčejná komoda z minulého století může mít hodnotu několika tisíc korun, některé secesní sestavy dnes dosahují cen, za které byste si mohli koupit nové auto. A nejzajímavější na tom je, že mnoho lidí o jejich hodnotě vůbec netuší.

Nábytek, který byl vrcholem luxusu své doby

Secese zažila svůj vrchol kolem roku 1900. Byla to doba, kdy se nábytek nevyráběl jen jako praktická věc, ale také jako umělecké dílo.

Mistři truhláři vytvářeli ručně vyřezávané ornamenty, květinové motivy, elegantní křivky a používali drahé materiály jako masivní ořech, mahagon nebo exotické dřeviny. Každý detail měl svůj význam.

Některé kusy vznikaly na zakázku pro zámožné průmyslníky, šlechtu nebo bohaté měšťanské rodiny. Výroba trvala měsíce a cena odpovídala luxusnímu zboží své doby.

Přečtěte si také

Které potraviny nepatří do lednice? Překvapivě jsou mezi nimi i rajčata a med

4. 6. 2026

Jídelna za milion

Důkazem je mimořádná secesní jídelna z roku 1904, která se nedávno objevila v nabídce starožitníků. Souprava zahrnuje rozkládací stůl, osm židlí, velký příborník a bufet s nástavbou. Celý komplet je vyroben z masivního ořechu a zdoben bohatými rostlinnými motivy a mosazným kováním. Podle dostupných informací byla část této jídelny dokonce prezentována na výstavě v Paříži v roce 1904.

A cena? Více než 1,1 milionu korun. Na jiných prodejních portálech se stejný komplet pohyboval kolem hranice 950 tisíc korun.

Proč jsou sběratelé ochotni platit takové částky?

Důvodů je hned několik. Především jde o řemeslnou práci, která se dnes prakticky nevyskytuje. Ruční řezby, masivní konstrukce a detaily vytvářené bez moderních výrobních technologií představují něco, co je dnes velmi obtížné a drahé napodobit.

Důležitá je také kompletnost sestavy. Zatímco jednotlivé kusy nábytku se dochovaly poměrně často, celé soubory ve stejném stylu jsou mnohem vzácnější. Právě kompletní jídelny, ložnice nebo salonní soupravy bývají mezi sběrateli nejžádanější.

Přečtěte si také

Místo muškátů zasaďte verbeny. Vydrží sucho a přitahují motýly

4. 6. 2026

Jak poznat, že doma možná máte poklad?

Samozřejmě ne každá stará skříň znamená milionovou investici. Existuje však několik znaků, které mohou napovědět.

Typické jsou elegantní zakřivené linie, rostlinné ornamenty, květinové motivy, kvalitní masivní dřevo a precizní zpracování detailů. Často se objevují mosazná madla, dekorativní intarzie nebo ručně vyřezávané ozdoby.

Cenné bývají také původní štítky výrobců nebo označení známých nábytkářských dílen. Mezi vyhledávaná jména patří například Louis Majorelle, Émile Gallé nebo Josef Hoffmann.

Někdy stačí jediný kus

Milionové částky se sice týkají hlavně výjimečných kompletů, ale zajímavou hodnotu mohou mít i jednotlivé kusy nábytku. Secesní příborníky, vitríny, komody nebo psací stoly se běžně prodávají za desítky až stovky tisíc korun. Například odborně restaurovaný secesní příborník z období kolem roku 1910 byl nabízen za více než 140 tisíc korun. To je částka, kterou by u starého kusu nábytku čekal jen málokdo.

Než něco vyhodíte, podívejte se dvakrát

Mnoho lidí dnes při rekonstrukcích bez váhání odváží starý nábytek do sběrného dvora nebo ho prodává za symbolickou cenu. Přitom právě mezi zdánlivě nemoderními kusy se mohou skrývat předměty, o které mají sběratelé velký zájem.

Pokud doma objevíte starou secesní skříň, jídelní stůl nebo příborník po prarodičích, možná stojí za to nechat si jej ocenit odborníkem. Nikdy totiž nevíte, jestli ten těžký kus nábytku, který vám léta připadal jen jako překážka v obýváku, není ve skutečnosti poklad s cenovkou blížící se jednomu milionu korun.