Prahu chtěli vyhladovět a pak rozdrtit na Vítkově husity. Důvodů, proč se to křižákům nepodařilo, bylo hned několik

Husité následovali učení Jana Husa, kněze, který byl v roce 1415 popraven za kacířství kvůli svým výzvám k reformám v katolické církvi. Katolický papež Martin V. 1. března 1420 vyzval ke křížové výpravě proti husitům a také proti stoupencům Jana Viklefa. Tedy skupinám, které jsou dnes považovány za první protestanty. V křižáckém vojsku vedeném králem Zikmundem Lucemburským byli vojáci z Rakouska, Míšně, Moravy a Uher. Husitská vojska byla z velké části nevycvičená domobrana s improvizovanými zbraněmi. Přesto zvítězili.

Žižka rozprášil křižáky na Vítkově

Zikmund musel kvůli finančním problémům upustit od původního plánu obléhat Prahu, dokud ji nevyhladoví a nekapituluje, a rozhodl se okamžitě zaútočit. Strmý vrch Vítkov nebyl v té době obsazen a představoval jednu z mála možností, jak se do Prahy dostat, proto křižáci zvolili právě tuto cestu. Kvůli strmým svahům však byl útok na Vítkov možný pouze z východní strany. Žižka nechal tuto část důkladně opevnit palisádou a dvěma dřevěnými sruby. Křižáci, jejichž počet se odhadoval na 8 000, i když dobové zprávy uvádějí až 4x tolik, překročili Vltavu, aby 13. července zaútočili.

Husité se jim bránili s malým počtem vojáků a domobrany, celkem šlo snad jen o maximálně 60 osob včetně nejméně tří žen, dokud 14. července nepřišly posily, které křižáky rozprášily a donutily je k panickému ústupu po strmém svahu kopce. Přesný počet husitských bojovníků v pomocné domobraně není znám. Ztráty se odhadují až na 500 zabitých křižáků, Z nichž mnoho zemřelo při pádu ze strmého vrchu, zatímco husité ztratili možná jen dva nebo tři lidi. Křižáci byli tak ochromeni, že nebyli schopni útok zopakovat. Zikmund tak musel křížovou výpravu ukončit.

Proč husité vyhráli

Husité měli jednu obrovskou výhodu – morální převahu a odhodlání zemřít pro to, v co věřili. Přesto, že se většinou jednalo o rolníky, kteří neměli žádné zkušenosti z boje, jejich touha zvítězit je neustále hnala vpřed. Bojovaly často také ženy i děti, a to se stejným odhodláním jako muži. Pak je tu také neopomenutelný aspekt jejich vůdce, Jana Žižky, který vždy našel způsob, jak zvrátit okolnosti ve svůj prospěch. Ať už se jednalo o dokonalé využití terénu nebo vymyšlení vozové hradby, Žižka své lidi nikdy zbytečně neohrozil. Byl si příliš dobře vědom toho, že nemá smysl hnát nevycvičené zemědělce do frontálního útoku proti profesionální armádě, zvolil tedy defenzivní techniku boje, která se mu velmi vyplatila a později byla mnohokráte napodobena, stejně jako mnohé další jeho „vynálezy“.

Přečtěte si také

Co vám ve škole neřekli: Celá cesta za oráčem byla jen geniální divadlo pro hádavé muže

5. 5. 2023

Pocta husitům

Vrch Vítkov se dříve nacházel za hradbami Prahy, ale dnes je součástí městské části Praha 3. Čtvrť Žižkov v Praze 3 je pojmenována právě po Janu Žižkovi a mnoho ulic nese jména husitských příslušníků nebo frakcí. Praha 3 si v roce 2020 připomněla 600. výročí bitvy na Vítkově opravdu stylově, a to umístěním nových informačních cedulí na ulicích, jejichž názvy souvisejí s husity.

Pojmenování míst po husitech bylo již od jejího založení prováděno v celé čtvrti a tato tradice vytrvala dodnes. Dominantou vrchu Vítkov je velká socha Jana Žižky před Národním památníkem na Vítkově. Socha je v současnosti třetí největší jezdeckou sochou na světě. Byla objednána v roce 1931 a jejím autorem je sochař Bohumil Kafka. Kafka zemřel v roce 1942 a dokončení díla se nedožil. Dokončena byla až po druhé světové válce a nakonec byla odhalena 14. července 1950. Socha je 9 m vysoká, 9,6 m dlouhá a váží 16,5 tuny.