Kvíz: Vyzkoušejte si, jak se vyznáte v římských číslicích
Foto: celiafoto / Depositphotos
4 min
Dnes se vrátíme do školních lavic a budeme mít hodinu matematiky. Podíváme se na římské číslice.
Reklama
Římské číslice
Založeny jsou na několika vybraných písmenech latinské abecedy a stále se používají k označení pořadí panovníků, měsíců, ulic či dat, křížových cest atd. Přestože jsou vhodné pro zápis dlouhých čísel a matematických výpočtů, jejich použití je omezené a v průběhu historie byly nahrazeny praktičtějšími arabskými číslicemi 1, 2, 3...
Původní římské číslice byly relativně jednoduché, ale s rozšiřováním říše a její administrativy bylo nutné systém zefektivnit. V současnosti se římské číslice používají v různých oborech, jako jsou chemie, právo, dále ve fotografii nebo v hudbě. Znalost převodu arabských číslic na římské je užitečná dovednost, která může být zábavnou formou procvičení mozku i postřehu. Vystačí pouze s několika vybranými písmeny latinské abecedy.
Přiznejme si ale, že jsou dost nepraktické k zápisu dlouhých čísel a také matematických výpočtů. Rané římské číslice odpovídaly starším etruským, byly pouze otočeny o 180°. Etruskové psali zprava doleva, etruský zápis čísla dává po otočení při čtení zleva doprava stejnou hodnotu v římském zápisu: 𐌠𐌠𐌠𐌡𐌢 = 𐌢V𐌠𐌠𐌠 = 18, 𐌠𐌡𐌢𐌢𐌣 = ↆ𐌢𐌢V𐌠 = 76.
Etruské číslice 𐌡 a 𐌣 tvarem odpovídají dolní polovině nejbližší vyšší číslice. Totéž lze prohlásit o raných římských číslicích, avšak ne o moderních C a L. Symbol byl zapisován i v podobě ↃIC a později zjednodušen na Ↄ nebo C, přičemž C se nakonec prosadilo pravděpodobně vzhledem k podobnosti s písmenem C, kterým začíná latinské slovo CENTUM (= 100). Čísla vyšších řádů než stovky se původně zapisovala zrcadlením písmene C přes svislítko (písmeno I).
Číslo 1000 se tedy zapisovalo znakem CIↃ, číslo 500 pouze IↃ. Později se zápis trojice znaků nahrazoval písmenem M podle latinského slova mille (tisíc), znak D pak vznikl sloučením dvou znaků (IↃ). Pro vyšší řády (desetitisíce, statisíce atd.) se s každým řádem zvýšil počet písmen C před i za svislítkem; ve středověku byl tento způsob nahrazen používáním nadtržítka nad základními písmeny. Symbol ↆ se nejdříve zakulatil a později zploštil na ⊥, následně byl ztotožněn s písmenem L.
Dodnes se používají římské číslice pouze ve specifických případech, jak již bylo řečeno, například k označení pořadí panovníků, měsíců, ulic či dat, křížových cest atd. Zajímavostí je, že římské číslice nemají označení pro číslo 0 a prakticky od 11. století jsou nahrazeny arabskými číslicemi. Slouží k zápisu čísel pomocí několika vybraných písmen latinské abecedy.
Jde o takzvanou nepoziční číselnou soustavu, hodnota číslice je dána jejím symbolem a nezávisí na její pozici v zapsaném čísle. Římské číslice jsou nepraktické, zejména pro zápis větších čísel a matematické výpočty, v praxi je proto vytlačila poziční soustava s arabskými číslicemi. V současnosti se používají jen ve specifických případech, například k označení pořadí kapitoly, odstavců či panovníků stejného jména, k označení měsíce v datu a podobně.
Římské číslice neobsahují symbol pro nulu. Právě absence tohoto symbolu zabránila postupné přeměně římského zápisu na poziční systém, a proto byl během 11. století v praktickém životě nahrazen arabskými číslicemi. Používání římských číslic v matematice je nepraktické ve srovnání s výhodami pozičních číselných soustav.
Kvíz
