Karel IV. je nejoblíbenější panovník. Jaký byl ale člověk?

V roce 2005 zvítězil na plné čáře v anketě Největší Čech. Není se čemu divit, osobnost jednoho z největších českých panovníků vzbuzuje údiv a obdiv i po dlouhých stoletích od jeho smrti. Přes divoký začátek života se stal veleúspěšným státníkem nejen v českých zemích, ale i v rámci celoevropského měřítka. Jakým byl člověkem?

Jaro života

Karel IV. byl velmi nadaný jazykově. Mluvil německy, italsky, francouzsky a latinsky. Češtinu zpočátku příliš neovládal, ovšem usilovně pracoval na jejím vylepšení. Během pobytu ve Francii sloužil často jako tlumočník, dokázal bez problémů překládat listiny a obyčejnou konverzaci.

Ačkoliv byl vychováván na dvoře svého strýce, francouzského krále, nestudoval na věhlasné Sorboně, ale byl vzděláván dvorskými kaplany na královské škole. Zde mu vštěpovali ideály středověkého rytíře, chování šlechtice a základy panovnického umu. Prý uměl dokonale odhadnout člověka.

Potomek Ježíše Krista

Považoval sám sebe za mesiáše. Překvapuje vás tato informace? Karlova babička z otcovy strany byla uznanou přímou pokrevní příbuznou Krista. To samé platilo i pro rod Přemyslovců. Karel o sobě mnohdy mluvil jako o „vnukovi Ježíše Krista“, tudíž cítil zodpovědnost za šíření křesťanské víry v Evropě.

Byl vášnivým sběratelem relikvií, tedy ostatků světců a světic, pro které se nadchnul po vážném zranění během tajného rytířského turnaje. Všeobecně se věřilo v jejich zázračnou léčivou moc. Údajně díky ostatkům svatých snadněji překonával každodenní starosti a udržoval si pocit, že je stále obyčejným smrtelným člověkem.

Co popsal až Machiavelli

Sice se o Karlovi mluví v samých superlativech, ale není všechno zlato, co se třpytí. Jeho osobnost se skládala i ze záporných vlastností, což z něj naštěstí dělá obyčejného člověka z masa a kostí. V podstatě vykazoval vlastnosti vladaře, o němž mluvil Niccoló Machiavelli v díle Vladař ze 16. století. Byl vychytralý, lstivý, úskočný, vypočítavý, panovačný, dokázal být nepříjemný na přátele i nepřátele, přehnaně sebevědomý a sobecký. Pro „kariérní postup“ dokázal udělat téměř cokoliv. Pokud si hledal novou manželku, vybíral si partii, která přinese království územní zisky a politické výhody. Vynikal pragmatismem a chladnou logikou.

Svátost manželství, nutnost milenky

Ačkoli byl silně věřící a miloval každou svou manželku, měl několik milenek. Nikterak se netajil sexuální náruživostí a promiskuitou. Není se čemu divit, podle dobových pramenů měli Přemyslovci erotiku a slabost pro krásné ženy v krvi. Pokud se právě pohoršujete nad mravním kodexem slavného panovníka, buďte shovívaví, v té době totiž mimomanželské vztahy byly prakticky normou, a mít milenku dokonce post rytíře vyžadoval. Uchýlil se na tu dobu k velice neobvyklému kroku, přiznal nemanželského syna Guillauma. Nejenže se k němu přihlásil, ale finančně jej i zabezpečil. Údajně levobočka zplodil v roce 1365 v Burgundsku, kde čekal na korunovaci burgundským králem.

Zdravý nemocný

Karel IV. rozhodně nebyl žádné tintítko, měřil na svou dobu úctyhodných 173 cm. Antropologové z jeho zachovalé kostry zjistili, že musel pravidelně cvičit, byl tedy svalnatý. Zkrátka samý sval a šlacha. Není divu, že pracoval na své figuře, až do svých 30 let se účastnil rytířských turnajů a soubojů. Ovšem četná zranění jeho tělesnou schránku postupně deformovala. Ve 35 letech pravděpodobně utrpěl při turnaji zásah dřevcem, pohmoždil si krční páteř a několikrát zlomil dolní čelist. Jen zázrakem přežil. A také díky bravurní práci ranhojičů.

Na Karlově lebce je možné identifikovat nespočet tupých poranění, obličej hyzdila sečná rána od levého obočí přes kořen nosu až na tvář pod okem. Nápadné zranění je možné pozorovat také na levém koleni, způsobil ho nějaký tupý náraz. Při bitvách si také zranil levou ruku. Ve druhé půlce života trápila Karla IV. i takzvaná nemoc králů – dna.