Nože Mikov z období socialismu přežily dekády. Teď o ně mají zájem sběratelé

V osmdesátých letech minulého století měl téměř každý kluk v kapse malý zavírací nůž. Výrobky z Mikulášovic, značky Mikov, nebyly jen běžným nástrojem. Lidé je nosili na výlety, používali při drobných opravách i v každodenním životě. A mnoho z nich funguje dodnes, i když od jejich výroby uplynuly desítky let.

Dnes je trh zaplaven levnými dovozovými noži, které často vydrží jen krátkou dobu. Právě proto se starší kusy z Mikovů staly pro mnoho uživatelů i sběratelů symbolem odolnosti a jednoduché funkčnosti.

Ocel, která vydržela roky používání

Základem každého nože je čepel a použitý materiál. Mikov v minulosti pracoval především s uhlíkovými a nerezovými ocelemi, které se lišily podle konkrétních modelů. Tvrdost se u běžných zavíracích nožů pohybovala zhruba v rozmezí, které umožňovalo udržet ostří, ale zároveň nebránilo běžnému broušení v domácích podmínkách.

Důležitou roli hrálo i tepelné zpracování. Proces kalení a popouštění ovlivňuje výslednou tvrdost i houževnatost čepele. Právě rovnováha mezi těmito vlastnostmi rozhoduje o tom, jak se nůž chová v praxi – zda se snadno brousí a zároveň nepraská při běžném používání.

Přečtěte si také

Topinambur: Zapomenutá hlíza, která si získává srdce zahradníků i gurmánů

22. 5. 2026

Střenky z přírodních i technických materiálů

Rukojeti starších nožů Mikov se vyráběly z různých materiálů. Velmi typické bylo přírodní jelení paroží, které nabízelo příjemný úchop a každý kus činilo originálem.

Vedle něj se používaly také technické materiály, například vrstvené kompozity na bázi dřeva a pryskyřice nebo lisované plasty. Tyto varianty byly odolnější vůči vlhkosti a méně podléhaly změnám tvaru než čistě přírodní materiály.

Střenky byly k tělu nože upevněny nýtováním, které muselo zajistit pevné spojení i při dlouhodobém používání. Pokud se spoj časem uvolnil, šlo o jeden z nejčastějších problémů starších kusů.

Pojistky, které určovaly bezpečnost

U klasických zavíracích nožů se často používal mechanismus typu back lock, tedy zajištění čepele pomocí pružné páky v hřbetu rukojeti. Tento systém byl jednoduchý a rozšířený a umožňoval bezpečné používání při běžné práci.

U některých modelů, například vystřelovacích nožů typu Predator, byl mechanismus složitější a založený na pružině a tlačítku. Tyto konstrukce byly technicky náročnější a jejich funkce se mohla mezi jednotlivými kusy mírně lišit podle výrobních tolerancí.

Model Mikov Predator se stal jedním z nejznámějších výrobků své doby. Jeho design i mechanismus z něj udělaly ikonický kus, který dodnes vyhledávají sběratelé.

Rybička jako nejjednodušší klasika

Vedle složitějších modelů existuje i naprostý opak – malý zavírací nůž známý jako Rybička. Tento model patří k nejdéle vyráběným českým nožům a jeho konstrukce se v čase měnila jen minimálně.

Mikov Rybička se stal symbolem jednoduchosti. Sloužil k drobným úkonům a díky své velikosti se vešel prakticky kamkoliv. Právě jednoduchost konstrukce je jedním z důvodů, proč se u mnoha starších kusů zachovala funkčnost dodnes.

Přečtěte si také

Tchyně mě pořád srovnává s manželovou ex. Na polici má dodnes její fotku

23. 5. 2026

Kolik za něj dnes dostanete

Ceny starších nožů Mikov se dnes výrazně liší podle stavu, zachovalosti i konkrétního modelu. Běžná retro „Rybička“ nebo klasický zavírací nůž se na sběratelském trhu pohybuje zhruba v řádu stovek korun, často kolem 300 až 700 Kč podle stavu. Vícedílné nože s parohovými střenkami bývají dražší a jejich cena se u dobře zachovalých kusů může pohybovat přibližně okolo 2 000 až 4 000 Kč.

Největší zájem je dlouhodobě o vystřelovací model Mikov Predator z 80. let, zejména pokud je v původním stavu nebo s krabičkou – takové kusy se na sběratelských aukcích mohou prodávat i v řádu vyšších tisíců korun, výjimečně až kolem 10 000–15 000 Kč podle konkrétního exempláře.

Proč je o staré nože pořád zájem

Nože z minulých dekád nebyly neporazitelné ani dokonalé. Měly své limity, dané tehdejší technologií výroby i materiály. Přesto byly navržené tak, aby vydržely dlouhodobé používání a bylo možné je snadno opravit nebo nabrousit.

Dnes se k nim část lidí vrací nejen kvůli nostalgii, ale i kvůli jednoduché funkčnosti. Nejde o ideální výrobky, ale o nástroje, které často přežily svou dobu – právě proto, že byly stavěné na používání, ne na rychlou spotřebu.