Bucláky po babičce mohou mít překvapivou hodnotu. Roli hraje stav a značka
Foto: Pexels
3 min
Kdysi stál skoro v každé české kuchyni. Keramický buclák s květinovým dekorem sloužil na mouku, cukr, sůl nebo kávu a nikdo mu nevěnoval zvláštní pozornost. Dnes ale některé kusy z meziválečné produkce mizí ze starožitnictví během pár hodin a sběratelé za ně platí tisíce korun.
Reklama
Velkou oblibu mají hlavně nádoby spojené se jménem Ditmar Urbach a později také s koncernem Epiag. Právě tyto keramické dózy dnes lidé hledají nejen kvůli nostalgii, ale i kvůli kvalitnímu řemeslnému zpracování, které běžná domácí keramika často neměla.
Nešlo o luxus, ale o poctivou výrobu
Bucláky nebyly žádný luxusní porcelán pro bohaté. Naopak. Šlo o běžné domácí vybavení pro střední vrstvy. Jenže tehdejší výroba byla výrazně poctivější než u dnešní levné sériové produkce.
Keramika byla silnější, odolnější a počítalo se s tím, že vydrží roky každodenního používání. Mnoho kusů přežilo několik generací právě proto, že nebyly jen dekorací do vitríny, ale normální součástí domácnosti.
Typické byly hlavně ručně malované květinové motivy — nejčastěji fialky, pomněnky nebo drobné luční květy. A právě ruční práce dnes hraje velkou roli při určování hodnoty.
Každý kus je trochu jiný
Na starých buclácích je specifické, že nejsou dokonale stejné. Květiny bývají lehce odlišné, tahy štětce nepravidelné a glazura má často drobné nedokonalosti.
To, co bylo kdysi považováno za obyčejnou ruční práci, dnes sběratelé berou jako důkaz originality. Každý kus totiž prošel lidskýma rukama a nevznikal plně automatizovaně jako moderní keramika.
Důležité je také značení na spodní straně nádoby. Právě podle razítka nebo loga se často pozná stáří i původ výrobku. Starší kusy s původním označením Ditmar Urbach nebo Epiag bývají nejžádanější.
Cena může překvapit
Běžné jednotlivé dózy se dnes prodávají za pár stovek korun. Kompletní zachovalé sady nebo vzácnější kusy však mohou mít mnohem vyšší hodnotu.
U sběratelů není výjimkou cena několik tisíc korun, zejména pokud jde o dobře zachovalé nádoby bez prasklin a s původní glazurou. Výjimečné kompletní sady nebo raritní dekorace se mohou vyšplhat ještě výš.
Hodnotu přitom výrazně ovlivňuje stav. Praskliny, otlučené okraje nebo poškozená glazura cenu rychle snižují. Naopak původní zachovalý dekor a stejné značení celé sady jsou velké plus.
Lidé v nich dnes vidí kus minulosti
Zájem o starou keramiku roste i kvůli nostalgii. Pro mnoho lidí jsou tyto dózy připomínkou kuchyní jejich babiček a časů, kdy věci vznikaly pomaleji a měly vydržet desítky let.
Z původně obyčejného kuchyňského vybavení se tak postupně stal sběratelský artikl. A zatímco dřív končily staré bucláky často na půdě nebo ve sklepě, dnes je lidé znovu vystavují v kuchyních jako stylový návrat k minulosti.
