Bigfoot: Forenzní důkazy otevírají cestu k pochopení záhady

Legendy a svědectví

Bigfoot je jedním z nejslavnějších tajemství Severní Ameriky. Potulovat by se měl v hustě zalesněných oblastech Britské Kolumbie, státu Washington, Oregonu, nebo dokonce i v nejsevernější částí Kalifornie. Příběhy o těchto obřích lidoopech se objevují již v ústních tradicích indiánských kmenů, ale také v Evropě a Asii. V Himálaji si vyprávějí příběhy o ohavném sněhulákovi zvaném Yetti. V Austrálii je Bigfood znám jako Yowie Man.

Přečtěte si také

Horské opice chodily po dvou dávno před škobrtající Lucy. Potřebovaly se brodit zaplavenými pralesy?

24. 7. 2023

Podle očitých svědků se jedná o lidoopa velmi vysokého vzrůstu. Tvor by měl dosahovat 2,1 až 3 metrů, pokryt je obvykle velmi hustou tmavou srstí. Jeho hlava je úměrná tělu. Tvář je často popisována jako gorilí tvář se širokým plochým nosem, šikmým čelem a výrazným nadočnicovým obloukem. Chodidla tohoto tvora jsou až dvakrát větší než člověk. Mimo ojedinělý vzhled se vyznačuje také plachostí.

I přesto se můžeme setkat s četnými důkazy a pozorováními. K jednomu ze známých svědectví došlo již v roce 1924, v okolí hory Mount St. Helens ve státě Washington. Horníci byly ubytování ve srubu, kde je také během odpočinku po náročné práci mělo údajně napadnout několik velkých tvorů podobných lidoopům. Aby je přiměli k ústupu rozhodli se na neznámé tvory střílet.

Příběhů od té doby přibývalo. Někteří zastánci začali po neznámém tvoru pátrat na vlastní pěst. Známý je například stopař Ray Wallace, který roku 1958 přispěl k rozšíření záhady objevením obřích stop. Po jeho smrti přišli jeho příbuzní s nečekaným prohlášením. Dle jejich tvrzení Ray Wallace miloval žerty, a proto přispěl k vytvoření mýtu o Bigfootovi vytvořením dřevěného prototypu stop, které následně vydával za nečekaný objev.

Audiovizuální záznamy, se kterými je možné se setkat, jsou často ve špatné kvalitě. Nejpřesvědčivějším fotografickým důkazem Bigfoota je tedy krátký film natočený Rogerem Pattersonem roku 1967. Krátký snímek dokumentuje samici neznámého tvora kráčející po břehu řeky v severní Kalifornii. V současné době se však zastánci tvora častěji obracejí k forenzním důkazům, aby prokázali existenci tohoto obřího lidoopa.

Vědecký pohled

Zájem o vysvětlení záhady projevili také někteří vědci. Příkladem může být genetik Bryan Sykes z Oxfordské univerzity, který se rozhodl provést analýzu DNA vzorků srsti, které měli údajně patřit neznámému tvoru. Sesbírali tedy vzorky srsti, o kterých se předpokládalo, že pochází z Yettiho, Bigfoota nebo jiného „kryptického druhu“.

Sesbírané DNA výzkumníci porovnali se známými druhy v databázi GenBank, ta uchovává data o tisících druzích. Původních 95 dostupných vzorků zredukoval na základě zajímavosti a okolnosti sběru na 37 vzorků a ty dále testoval. Výsledky ukázali, že vzorky pochází z medvědů (hnědých, černých, polárních), koní, mývalů, několika psovitých šelem nebo člověka. Dále se vyskytovala shoda také s krávami, ovcemi, severoamerickým dikobrazem nebo tapírem malajským. Nakonec však došli k zajímavému objevu. Dva vzorky vlasů pocházející z Himaláje, oba hnědé barvy, odpovídaly krátkému úseku DNA, které bylo v minulosti extrahováno z čelisti 10 000 let starého ledního medvěda. Srst zároveň neodpovídala současným ledním medvědům. Na základě zjištěných dat se vědci domnívají, že chlupy mohou pocházet z neznámého druhu medvěda nebo z křížence medvěda hnědého a ledního. S těmi se můžeme setkat v Arktidě.

Závěr

Bigfoot zůstává tajemným fenoménem s různými legendami a svědectvími. I přes množství příběhů a údajných stop existuje nedostatek přímých fyzických důkazů. Absence konzistentních a vysoce kvalitních fotografií nebo video záznamů podněcují skepsi. Pro další rozšíření vědeckých zkoumání je nedostatek konkrétních fyzických důkazů, jako je například DNA, ostatky nebo mršiny. Vědecký výzkum DNA ukazuje na možné spojení s medvědy, ale otázka jeho existence zůstává otevřená.