Katastrofa letu Swissair 111: jak zkrat zabil 229 lidí
Foto: hansenn / Depositphotos
3 min
Dne 2. září 1998 vzlétl z letiště Johna F. Kennedyho v New Yorku letoun MD-11 švýcarských aerolinií. Do Ženevy, kam měl namířeno, však nikdy nedorazil.
Reklama
Let Swiissair 111
Byla středa večer a nic nenasvědčovalo tomu, že pravidelná linka New York – Ženeva zaplní příští den přední stránky novin na celém světě. Celkem 215 pasažérů nastupovalo do třímotorového letounu McDonnell-Douglas MD-11 a lidé se věnovali svým běžným záležitostem. Obchodní cestující přemýšleli o své práci, jiní se těšili na setkání s rodinou. Také v letadle samotném nebylo po problémech ani památky. Celkem 14 členů posádky procházelo své tradiční postupy, aby se ujistili, že let proběhne bez jakýchkoliv problémů.
Technické problémy a pád
Zhruba hodinu po vzletu, když se letadlo nacházelo nad východním pobřeží Kanady, piloti ucítili v kokpitu kouř. To je v letadle vždy důvodem k okamžité akci. Letadlo bylo však příliš vysoko na to, aby provedlo přímé přistání v kanadském Halifaxu. Piloti se proto rozhodli k provedení otočky, během které chtěli začít vypouštět palivo do moře a k Halifaxu se přiblížit z druhé strany. Šlo o správný postup, nebylo jim však dopřáno jej zrealizovat.
Krátce poté, co piloti učinili zmíněné rozhodnutí, došlo k selhání celého elektrického systému letadla, což znamenalo výpadek digitálních přístrojů. V kokpitu navíc už požár propukal ve velkém. Co přesně se dělo v kokpitu v posledním minutách, není zřejmé, jasné je to, že se letadlo zřítilo do moře u výběžku Peggy´s Cove nedaleko Halifaxu.
Zahynulo všech 229 lidí na palubě. Nejvíce z nich bylo Američanů, Francouzů a Švýcarů. Cestující byli ale také z Británie, Itálie, Německa a devíti dalších zemí. Mezi oběťmi byli i dvě malé děti nebo jeden z nejvýznamnějších lékařů zabývajících se virem HIV. Další z obětí měl zase letenku na úplně jiný let, ale kvůli jeho přeplnění mu bylo nabídnuto cestovat právě se Swissairem.
Vyšetřování příčin katastrofy
Vyzvedávání trosek trvalo více než rok a za tu dobu bylo vyzdviženo přes dva miliony částí letadla. To bylo z těchto trosek prakticky celé sestaveno a vyšetřovatelé hledali sebemenší známky jakéhokoliv problému. Celková délka kabelů, které bylo třeba také prozkoumat, byla 275 km. Právě mezi nimi byla ale prvotní příčina havárie nakonec objevena. Bylo zjištěno, že jeden z měděných kabelů palubního zábavního systému mělo poškozenou izolaci. Následný zkrat potom způsobil vznícení obkladového materiálu, což vedlo ke vzniku požáru.
Vyšetřování poukázalo na nedostatečné chlazení elektrického systému tehdy nově nainstalovaného zábavního systému i na to, že certifikace obkladového materiálu neodpovídala skutečnosti, a ačkoliv měl být nehořlavý, opak byl pravdou.
Společnost Swissair se z negativní reklamy, kterou jí havárie způsobila, již nevzpamatovala a brzy zkrachovala, byť na tom měly podíl i některé neuvážené investice. V celém leteckém průmyslu pak byly zaváděny změny tak, aby se nehoda tohoto typu již nemohla opakovat. Byly instalovány detektory kouře a čidla, byly zavedeny změny v certifikaci materiálů i v návrhu elektrických obvodů apod. Nehoda letu Swissair 111 je dodnes nejhorším leteckým neštěstím v dějinách švýcarské letecké dopravy.
