Sibiřské zimy a pozůstatky doby ledové v belgických Ardenách. To je pozoruhodná přírodní rezervace Hautes Fagnes
Foto: Rebell / Depositphotos
Zimy jsou tu dlouhé a tuhé a nezřídka zahalí krajinu sibiřským chladem. Výjimkou nejsou ani mrazy až -20 °C, I léto je chladnější a vlhčí než průměr. Průměrně zde ročně mrzne 98 dní. To však není vše, co zima nabízí! Zhruba 40 dní sněhu také hovoří velmi jasnou řečí. A řeč je o východobelgických „Vysokých bažinách“.
Asi před 10 000 lety, když mohutné ledové kry poslední doby ledové ustoupily na sever, nechaly za sebou rozlehlou plochu rašelinišť a močálů, která byla pomalu obsazována lesy dubů, olší, lip, lísek a buků. Když do těchto míst přišli první lidé, začali tyto lesy kácet a používat vytěžené dřevo k topení a na výrobu dřevěného uhlí. V oněch dobách bylo zničeno mnoho lesů a spolu s nimi zmizela i zvířata, která na nich byla závislá, popisuje publikace Přírodní divy světa.
Zvířata, která byla v tomto regionu běžná, jako například bobr, vlk, los a medvěd hnědý, se tu už nikdy neobjevila. Víceméně neporušeny zůstaly jen ty nejnehostinnější oblasti; jednou z nich je Hautes Fagnes (česky doslova „vysoké bažiny“) - nejstarší (a největší v Belgii, i když v porovnání s jinými evropskými relativně malá) přírodní rezervace.
Bažinatá náhorní plošina ve Valonsku, mezi Ardenami a vrchovinou Eifel, je svou rozlohou – uvádí se mezi 39 až 45 km2 - relativně malá rezervace, tvořená rašeliništi obklopenými polopřírodními dubovými a bukovými lesy a smrkovými výsadbami.
Celá oblast leží poměrně vysoko v 550 metrech nad mořem a průměrné dešťové srážky tu jsou 1397 milimetrů ročně - více než dvojnásobek belgického průměru. Je tu také výrazně chladněji než na většině ostatního území a každou zimu tu jsou velké sněhové vánice a silné mrazy.
V oblasti anglicky označené jako High Fens se vyskytují rašeliniště a vřesoviště, které se jinak vyskytují pouze v mnohem severnějších zeměpisných šířkách nebo na mnohem výše položených místech. Chladné podnebí, vysoké srážky při trvale vysoké vlhkosti a zvláštní složení půdy daly vzniknout flóře a fauně, které jsou pro naši klimatickou oblast zcela netypické.
Rašeliniště obsahují značné zásoby rašeliny, která je místy až sedm metrů hluboká. Rašeliniště v sobě skrývá historii života místních rostlin od poslední doby ledové a uchovává celé kmeny stromů a pyly různých rostlin, které v něm uvízly.
Dnešní povrchové vegetaci dominují tak známé druhy, jako je smilka, bezkolenec spolu s vlochyní, šíchou, brusnicí, bradáčkem a vřesovcem čtyřřadým. Vzácnější druhy, například liliovec, hořec, kyhanka a ostřice tu lze najít také.
Rašeliniště a močály jsou místa bohatého a různorodého života hmyzu s mnoha druhy pavouků. „Ve světle časného rána neexistuje krásnější podívaná než pohled na rostliny opředené orosenými pavoučími sítěmi: složitě a pevně konstruovanými spirálovitými sítěmi křižáků nebo hedvábnými stavbami plachetnatek,“ popisuje publikace Přírodní divy světa.
Ačkoli jsou lesy značně zredukovány co do rozlohy, jsou v nížinách ještě stále jedním z posledních útočišť určitých druhů savců včetně jelenů, srnců, prasat divokých a koček divokých, které jsou v Evropě stále vzácnější. Hautes Gagnes je důležitým hnízdištěm mnoha různých ptáků včetně tetřívků, ťuhýků, šoupálků a vzácných datlů a strakapoudů. Tento prostor má význam i pro různé dravé ptáky, například sýce, kalouse,
káně, motáka a jestřába.
