Peklo v arktickém ledu: Lodě Franklinovy výpravy po 170 letech vydávají mrazivé svědectví
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Výprava sira Johna Franklina oblastí severní Kanady je dodnes velkou záhadou. I dnes se však usilovně pracuje na tom, aby vraky lodí, které se plavby účastnily, odhalily svá tajemství.
Reklama
Smůlu prokleté trasy se nepodařilo prolomit
19. května 1845 vyplula z Temže loď HMS Erebus se sesterskou lodí HMS Terror, na jejíž palubě bylo 128 důstojníků a mužů pod velením sira Johna Franklina. Cílem výpravy bylo proplout bájným Severozápadním průjezdem, dlouho hledanou cestou z Atlantiku do Pacifiku přes ledem pokryté arktické zátoky Kanady. Tuto trasu se od 15. století snažilo odhalit hned několik slavných mořeplavců, a stala se tak pro mnohé námořníky výzvou, kterou toužili překonat.
Franklinova expedice, jejíž lodě byly poměrně zdatné v plavbě ledovými moři a oceány a osvědčily se už na cestách poblíž Antarktidy, tak měla značné naděje na úspěch. Přesto však lodě Erebus a Terror v průběhu plavby záhadně zmizely i s posádkou. Co se tedy stalo?
Řada indicií k osudu Franklinovy výpravy
V průběhu let bylo podniknuto hned několik záchranných expedic, jejichž objevy přinesly odpovědi na některé otázky, řadu nových však také vyvolaly. Zajímavým byl například nález trojice hrobů na pobřeží poblíž plánované trasy. Na jiném místě byl nalezen vzkaz datovaný dubnem 1848, podle něhož Franklin a dalších 23 lidí zemřelo, lodě uvízly v ledu na 18 měsíců a ti, kdo přežili, opouštějí loď a vydávají se na cestu po souši.
Inuitský porod: 50 lidí, porodní bába hvízdá rodičce do lůna, potírá jí břicho šlachami a řve: Pojď…
Přicházely také další stopy. Na jednom z míst byly opuštěné saně se dvěma kostrami a řadou osobních předmětů. Mezi nimi byly například dopisy jednoho z mužů, některé psané foneticky, jiné pozpátku a jen málo z nich bylo zcela rozluštěno. Dochovalo se také vyprávění místních Inuitů o bílých mužích, kteří pomalu zahynuli, či o lodích, které narazily a zmizely pod ledem.
Objev vraků lodí Erebus a Terror rozvířil vody
Po řadu let byly výše uvedené útržky vším, co existovalo. V září 2014 však nastal zlom, kdy pátrací tým našel vrak lodi Erebus, který ležel v hloubce pouhých 11 metrů. O dva roky později našel jiný tým téměř nedotčený vrak lodi Terror v hlubší vodě severozápadně od svého souputníka. Archeologové se tak mohli pustit do bádání a začít odhalovat tajemství Franklinovy expedice.
Výzkumníci si udržovali naději v to, že objev vraků doplní chybějící kousky a osvětlí, co se se ztracenou expedicí stalo. Zpočátku však nález spíše prohloubil nevysvětlitelnou záhadu, jelikož vraky se nacházely na neobvyklých místech. HMS Terror se nacházel asi 60 mil jižně od místa, kde byly podle zápisu z roku 1848 lodě opuštěny, a HMS Erebus byl ještě o 30 mil jižněji.
Jedna z teorií uvažuje o scénáři, že obě lodě odnesl na místo jejich posledního odpočinku stejný led, který se jejich plavbě stal osudným. Tomu by také nahrával fakt, že ledovce zpravidla cestují od severu k jihu. Pozoruhodné jsou pak výpovědi Inuitů žijících v oblasti. Podle nich totiž před potopením HMS Erebus pozorovali známky přítomnosti lidí na lodi nebo v její blízkosti. Co se tedy stalo s posádkou?
Přehodnocení spoluúčasti Inuitů
Inuité poskytli důležité svědectví i o samotném ztroskotání. Erebus se totiž podle nich potopil přesně v místech, kde byl nalezen i jeho vrak. Zpočátku britští úředníci svědectvím Inuitů nevěnovali pozornost, protože se jim nelíbila tvrzení, že se přinejmenším někteří ze zoufalých přeživších Franklinovy výpravy uchýlili ke kanibalismu. V poslední době se však význam a přesnost těchto svědectví stále více uznává, a výpovědi Inuitů tak mohou odpovídat skutečnosti. Od roku 2018 funguje kanadský projekt, který se snaží shromáždit existující ústní svědectví týkající se Franklinovy expedice z roku 1845 a inuitských území, kde byly nalezeny vraky, od místních kronikářů a vypravěčů.
Možná se nikdy přesně nedozvíme, co se stalo s posádkami lodí Erebus a Terror. Nejpravděpodobnější teorií zůstává, že zkrátka umírali jeden po druhém, postupně podléhali kurdějím a jiným nemocem, či zkrátka padli únavou při plahočení se ledovou pustinou. Nezbývá tedy než čekat, až nepřímé důkazy o konci Franklinovy výpravy konečně vydají svá tajemství.
