V sibiřském Údolí králů ležely 2800 let zmrzlé nedotčené ostatky skytských králů a mraky zlata a zbraní
Foto: Anatoliy Volkov / Creative commons, CC-BY-SA
4 min
Archeologové pracující na jižní Sibiři objevili nedotčenou zmrzlou mohylu, která podle nich obsahuje hroby skytských králů. Památka – stará více než 2 800 let a širší než délka fotbalového hřiště – by mohla být nejstarší a největší v regionu.
Reklama
Skytové či Skythové byli kočovníci, kteří jezdili na koních a ovládali rozsáhlé území stepí a pastvin ve střední Eurasii přibližně od 9. století do 1. století př. n. l. Mezi cizinci měli pověst obávaných válečníků. Řecký historik Hérodotos, který psal v 5. století př. n. l., tvrdil, že Skytové si po bitvě vyráběli pláště ze skalpů svých obětí a poháry na pití z jejich lebek, napsal Livescience.com.
Památka na mrtvé
Skytové sice nestavěli žádná sídla, ale zanechávali po sobě obrovské pohřební mohyly, které zaplnili zlatými šperky, zbraněmi, bohatě zdobenými poháry (některé se stopami drog, jako je opium) a dalšími hrobovými předměty. Vzhledem k tomu, že mnohé z těchto mohyl jsou postaveny na trvale zledovatělé půdě, jsou některé z pohřebišť doslova zamrzlé v čase; archeologové dokonce objevili skytské ledové mumie.
Královské údolí na Sibiři
Od 70. let 20. století odkryli archeologové několik pohřebních mohyl, tzv. kurganů, v údolí Ujuk v ruské republice Tuva, která leží severozápadně od Mongolska. Tato oblast je někdy nazývána sibiřským „Údolím králů", což odkazuje na místo, kde byli ve starém Egyptě po 500 let pohřbíváni faraoni.
Ohromné rozměry i hodnota nálezu
Pradávné pohřebiště má v průměru více než 100 metrů. Obrovský hrob, který je dokonale zachován v permafrostu, je tedy širší než délka fotbalového hřiště. Při vykopávkách ze začátku roku 2000 v mohyle známé jako Arzhan 2 našli archeologové úžasně neporušenou hrobku muže a ženy, kteří leželi vedle sebe mezi více než 9 000 zlatými předměty.
Nález ze vzduchu
Gino Caspari, archeolog z univerzity v Bernu, prohledával satelitní snímky s vysokým rozlišením oblasti kolem této série hrobek. Identifikoval kruhovou stavbu uprostřed bažiny podél řeky Ujuk. Ze snímků Caspari zjistil, že mohyla měla pravděpodobně radiální konstrukci z dřevěných trámů nebo klád pod silnou vrstvou kamenů.
K rabování nedošlo
Dalším krokem bylo památku navštívit. V roce 2017 se pak na místo vydala švýcarsko-ruská expedice. Podle jejich zprávy v časopise Archaeological Research in Asia z roku 2018 tým zjistil, že „zmrzlá hrobka" byla zřejmě ušetřena rabování kvůli své těžko přístupné poloze. „Kurgan je od nejbližší osady vzdálen pět namáhavých hodin jízdy terénním vozidlem,“ uvedl Caspari v prohlášení Švýcarské národní vědecké nadace, která výzkum financovala.
Nejstarší a největší
Tým odebral z mohyly vzorky dřeva a na základě radiokarbonových testů zjistil, že tyto trámy pocházejí z 9. století př. n. l., což z ní činí jednu z nejstarších v regionu, napsali vědci. Mohylu také změřili a zjistili, že má v průměru 140 m. „V Eurasii nejsou známy žádné jiné zmrzlé kurgany této velikosti,“ napsal Caspari a jeho kolegové. „[Pohřebišti] však hrozí nebezpečí, protože s globálním nárůstem teploty těmto pokladům bezprostředně hrozí zánik. V průběhu příštích let je třeba provést rozsáhlé výkopové kampaně, abychom vykopali kompletní objekt a uchovali znalosti, které z něj můžeme získat.“
