Kůže se přišívá na kůži, tulení či sobí šlachy se nařežou na proužky a slouží jako inuitská nit

Kůže se přišívá na kůži, tulení či sobí šlachy se nařežou na proužky a slouží jako inuitská nit

Foto: Kertu / Shutterstock

Publikováno:
4 min
Pamatujte, že každý komentář bývá zprávou o komentujícím.
Děkujeme za vaše komentáře.

Oděv žen se velmi podobá oděvu mužů. Na nohou nosí kalhoty, nejčastěji z pestré tulení kůže, ale také z kůže sobí. Tyto kalhoty jsou podstatně kratší než kalhoty mužů. Sahají pouze kus nad kolena, jsou však bohatě zdobeny na přední straně barevnými výšivkami…

…Ty jsou z kůže s bílými pruhy sobí nebo psí kůže. Kamiky neboli vysoké sněhule jsou delší než mužské a sahají nad kolena; často jsou natřeny na červeno, ale bývají také modré, fialové a bílé. Na přední straně je našit vyšívaný pruh, sahající až dolů, popisuje polární badatel, zoolog, vědec, diplomat a držitel Nobelovy ceny za mír Fridtjof Nansen (1861-1930) ve své knize ŽIVOT ESKYMÁKŮ, kterou napsal v roce 1891 a která byla do češtiny přeložena již v roce 1956. To je také důvod, proč autor knihy označuje Gronlanďany (nověji Gróňany) jako Eskymáky a nevidí v tom nic hanlivého, jak je toto označení chápáno dnes.

Avittat – kožené vyšívané proužky

Mezi nejkrásnější umělecké výrobky patří pestrobarevné kožené nášivky, avittat, které jsou přišity v úzkých proužcích na kožené kalhoty slavnostního kroje. Tvoří také část výzdoby kamiků (vysokých sněhulí) a používají se jako okraje tašek, pouzder apod., dozvídáme se z knihy Střípky grónské kultury autora Ole G. Jensena, dánského spisovatele a fotografa, dlouholetého ředitele grónských muzeí, expertního znalce místní kultury a umění a milovníka největšího ostrova světa. Do češtiny publikaci přeložil velký vysoké popularizátor ostrova Zdeněk Lyčka.

Nášivku tvoří malé, několik milimetrů dlouhé obarvené kousky kůže, které se přišívají k obarvenému, ale většinou bílému koženému podkladu. Maličké kousky kůže, které mohou měřit pouhý milimetr, se přišívají po jednom drobnými stehy do důvtipných vzorů.

Jak na to?

Postup je následovný: Dlouhý, úzký proužek kůže se na jednom konci přišije k podkladu, proužek se uřízne a jeho druhý konec se znovu přišije. Poté se vše zopakuje s jinou barvou, s tou výjimkou, že ozdoba v horní části ženských kalhot se přišívá zevnitř, aby nebyly vidět stehy. Kožené proužky jsou v tomto případě trochu tlustší než obvykle, protože se neprošívají, ale přišívají ze strany.

Šlachy za nitě a rostliny za profi barvy

Dříve se šilo sobími šlachami, dnes se používají jemné nitě. Šlachy se nařezaly na tenoučké proužky, které se navlhčily a vyválely, takže byly úplně hladké. Kousky kůže tvořící vzory byly původně napouštěny rostlinnými barvivy, později lakýrnickými barvami.

Umělecké dílo

Protože existuje tolik odborníků, nepanuje plná shoda v tom, jaký způsob či velikost jsou nejlepší – někdo nedá dopustit na miniaturní čtverečky, zatímco podle jiných to ztěžuje vnímání vzoru. Také o způsobu barvení by se dalo diskutovat, ale ať už na to jdou Inuité tak či onak, výsledek je vždy velmi hezký a je výrazem grónského lidového umění na vysoké úrovni, končí popis tohoto kusu inuitského oděvu Ole G. Jensen.

Reklama
Zdroje článku:
NANSEN, Fridtjof. ŽIVOT ESKYMÁKŮ. Praha: Mladá fronta, 1956. Globus (Mladá fronta)., JENSEN, Ole G. Střípky grónské kultury. Praha: Triton, c2010. ISBN 978-80-7387-407-0.
Reklama