Sedmá rána egyptská – Krupobití. Jde do tuhého
Foto: Galerie Wellcome Collection / Creative commons, CC-BY-SA,https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode.cs
4 min
Bouře, krupobití a naprostá zkáza – i tak by se dal shrnout sedmý trest Hospodinův, kterým se Egyptu mstil za zotročení svého lidu. Katastrofa, která nemá v egyptských dějinách obdoby, si vyžádala ztráty na lidských životech.
Reklama
Faraon se opět nenechal zastrašit
Krupobití bylo prvním trestem z třetí série katastrof, které postihly egyptský lid. Podobně jako v případě první a čtvrté rány, i u sedmé pohromy příběh začíná promluvou Hospodina s Mojžíšem. Stvořitel svého proroka opět posílá za faraonem s žádostí o propuštění Židů z otroctví. V tomto případě je však v Hospodinově tónu drobný rozdíl. Nyní již hovoří sám o ranách, které egyptskému lidu hodlá způsobit, a v tomto případě již skutečně dojde ke ztrátám na lidských životech. Faraon se však ani při hrozbě ničivým krupobitím nezalekne. Bůh jej však ještě zavčasu varuje, aby ukryl svůj lid, dobytek a úrodu, jinak přijdou k úhoně.
Mojžíš otevřel nebesa a spustil zkázu
„Hospodin řekl Mojžíšovi: Vztáhni svou ruku k nebi. Na celou egyptskou zemi dolehne krupobití, na lidi, na dobytek i na všecky polní byliny v egyptské zemi. Když Mojžíš vztáhl svou hůl k nebi, dopustil Hospodin hromobití a krupobití. Na zemi padal oheň. Tak Hospodin spustil krupobití na egyptskou zemi.“ (Exodus, kapitola 9, verše 22 a 23)
Následujícího dne pak Mojžíš vztáhl ruku k nebi, a Hospodin vyvolal smršť krup, která padla na celý Egypt. Jediným místem, kterému se tato bouře vyhnula, byl Gošen, kde žila velká část Izraelitů. Vzhledem k její poloze na východ od delty Nilu se odborníci domnívají, že celou oblast mohly chránit vzdušné proudy. Hebrejci však události přisuzují význam jiný, a sice za vliv Boží ruky, která nad jejich předky držela ochranu.
Tisk ze sbírky biblických ilustrací Phillipa Medhursta, | Zdroj: Philip De Vere / Creative commons, CC-BY-SA,https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode.cs
Útok proti bohům sklizně
Spolu s krupobitím prý atmosféru křižovaly hromy a „oheň“, který má s největší pravděpodobností symbolizovat blesky. Krupobití ničilo vše, co bylo na otevřeném poli v celé egyptské zemi – rostliny, zvířata i lidi. Opět lze tento trest chápat jako útok na nesčetné množství egyptských bohů. Například Ra jako bůh slunce je bouří zcela odstaven. Bohové a bohyně oblohy, deště, úrody a sklizně jsou zasaženi drtivou porážkou. Ničivá bouře je jednoznačným důkazem jejich slabosti a bezmoci zvrátit vůli Stvořitele.
Mojžíš posedmé obelstěn
Není jasné, jak dlouho krupobití trvalo. Ohledně jeho průběhu lze usuzovat podle drobných nápověd, kdy údajně došlo ke škodám na úrodě lnu a ječmene. Tyto plodiny se nejčastěji sklízejí v březnu, a odhaduje se tedy, že k bouři došlo někdy na přelomu ledna a února. Definitivně skončila až tehdy, když si faraon povolal proroky Mojžíše a Árona a vyzná se jim ze své viny. Mojžíš o jeho víře v Hospodina pochybuje, přesto se rozhodne bouři ukončit. Když však vládce viděl, že déšť, krupobití a hřmění ustaly, znovu zhřešil a zatvrdil své srdce. Opět se mu tedy podařilo naivního Mojžíše přelstít, a faraon tak opakovaně zhřešil.
Mojžíš však věděl, že šance na úspěch jeho skutků jsou nízké, neboť Hospodin faraonovo chování předpověděl. Řekl však svému prorokovi, že panovník činí rozhodnutí, které se ho brzy nezapomenutelným způsobem dotkne.
Výrazné rysy sedmé rány egyptské
Srovnáme-li všechny doposud uskutečněné rány, vidíme, že sedmá katastrofa je v knize Exodus popsána o dost detailněji. Kromě toho právě u této rány Bůh vysvětluje skutečný smysl a význam těchto pohrom. Stvořitel také poprvé nabízí možnost uniknout strašlivým následkům, které tato pohroma přinesla. Velmi zajímavé je, že tato pohroma s sebou bezpochyby přinesla rozsáhlou zkázu, avšak Bůh se postaral o to, aby jen málo stromů zůstalo nepoškozeno.
Tento drobný čin vyvolává otázky, proč tyto stromy přežily. Pravdou je, že Bůh je ponechal, aby je mohl využít při svém dalším zásahu, kdy došlo k útoku kobylek. Nebezpečí, ve kterém se egyptský lid ocitl, se tak neustále stupňovalo, a bylo tak jen otázkou času, kdy se tento národ dostane na pokraj skutečné zkázy.
