Vykrádání hrobek bylo ve starověkém Egyptě na denním pořádku
Foto: Djehouty / Creative commons, CC-BY-SA,https://creativecommons.org/licenses/by-sa/4.0/legalcode.cs
5 min
Staroegyptská civilizace byla kolébkou vědění, pokroku i bohatství. Bohužel se řada tehdejších památek nedochovala až do současnosti, kvůli všetečným vykradačům hrobek. Jaké činy měli na svědomí a jak se proti jejich útokům dalo bránit?
Reklama
Staří Egypťané byli proslulí tím, že věřili na posmrtný život. Z toho důvodu se na svou poslední cestu mnohdy patřičně připravovali. Toto pravidlo platilo dvojnásob u velkých faraonů, jejichž bohatství, kterým během života oplývali, bylo často reflektováno i do života po smrti skrze poklady, které s nimi byly uloženy v jejich hrobkách. Vidina obrovského bohatství však s sebou nesla i stinnou stránku věci. Hrobky se totiž často stávaly terčem zlodějů a organizovaných skupin vykradačů hrobek.
Pro někoho možná bude překvapujícím zjištěním, že vykrádání hrobek ve starém Egyptě hrálo důležitou roli v ekonomickém blahobytu společnosti. Ačkoli je podle dnešních měřítek považováno za podlý čin, Egypťané se na tento akt dívali mnohem tolerantnějším pohledem než dnešní společnost. Možná právě i proto, bylo drancování hrobů v tehdejších dobách tak populární.
Historie vykrádání hrobek
Vykradači hrobek se vyskytovali napříč všemi vrstvami společnosti, od královské rodiny až po nevolníky. Poměrně logicky však měli největší zastoupení mezi chudinou. Příslušníci nižších vrstev považovali hrobky a mumie vyšších vrstev za zdůraznění jejich podřízenosti vůči bohatým. Právě z těchto sociálních skupin tak vznikli první vykradači hrobek.
První vyloupená hrobka je doložena z období vlády faraona Ramsese IX. (1124 př. n. l. - 1106 př. n. l.) z 20. egyptské dynastie v období Nové říše. Nomarcha (tehdejší starosta) východních Théb vypracoval zprávu o řadě vykrádání hrobek v Údolí králů. Ve zprávě obvinil nomarchu západních Théb, že se na vykrádání hrobek buď podílel, nebo zanedbal své povinnosti při ochraně hrobek. Toto obvinění však nebylo nikdy prokázáno.
Opatření proti vykradačům hrobek
Ruku v ruce s šířením vykrádání hrobů jakožto zdroje obživy, se vyvíjely také způsoby, jak tyto zloděje odradit. V první řadě se jednalo o hrobová varování, která byla vyryta do hieroglyfů na stěnách hrobek či přímo na sarkofágu a která se týkala trestů, jež budou v posmrtném životě vykonány bohy a obyvateli hrobek na případných narušitelích. Často se jednalo o kletby, které však působily spíše na duchovně založené vykradače, většinu však odradit nedokázaly.
Samotné poklady v hrobkách byly často uloženy v tajných komorách a pokladnicích, aby je nebylo možné jen tak nalézt. Vstupní chodby nebo šachty vedoucí do hrobek byly přehrazeny obrovskými kamennými deskami či hromadami suti. Byly zde slepé chodby a padací dveře. Skryté otvory a studny. Byly zde dokonce dráty určené k dekapitaci. Předpokládalo se také, že staří Egypťané používali jed v nátěrech hrobek nebo v prášku, který se při narušení kamenů uvolňoval do vzduchu. A konečně hrobky střežili také strážci nekropolí. Všechna tato bezpečnostní opatření starověcí vykradači hrobek překonali.
Trest pro vykradače hrobek
Velmi často se stávalo, že viník, mající na svědomí vybílení té či které hrobky, nebyl nikdy dopaden. O to víc, jednalo-li se o šlechtice nebo členy královské rodiny. Pokud však byl zloděj hrobky dopaden, byl trest přísný a tvrdý. Loupež se trestala smrtí, což obvykle znamenalo upálení zaživa nebo stětí hlavy a probodnutí. Upálení pro zloděje představovalo náboženský problém, protože po něm zůstal jen popel, a jeho tělo tak nemohlo vstoupit do posmrtného života. Obdobně, pokud byl probodnut, jeho tělo by bylo navždy připoutáno k místu probodnutí. Mezi méně časté a méně přísné tresty patřilo useknutí jedné nebo obou rukou, bičování, bití a mučení. Tyto metody se používaly jak k potrestání, tak k vynucení přiznání od vykradačů hrobů.
Slavné vykradené hrobky
Jedna z nejslavnějších hrobek, hrobka krále Tutanchamona, byla před svým historickým otevřením Howardem Carterem na počátku 20. století dvakrát vykradena. Vnější dveře obsahovaly otvor, který byl znovu zazděn a zapečetěn, což bylo typické právě pro vykradače hrobek. Hrob krále Cheopse (známého také pod egyptským jménem Chufu), který vládl v období 2500 let př. n. l. a je pohřben ve Velké pyramidě v Gíze, odolával nájezdům zlodějů až do 19. století, kdy byl vyloupen zloději, kteří pomocí výbušnin prorazili silné kamenné dveře.
Hrobka Thutmose II. byla poničena vykradači hrobek a jeho mumie byla vážně poškozena. Podobný osud čekal i Thutmose III. Poškození bylo tak rozsáhlé, že jeho obaly musely být renovovány, aby byla mumie dostatečně pevná pro opětovné pohřbení.
