Pradávní arktičtí tahouni pomohli Inuitům v obydlování Arktidy. Bez nich by nepřežili, potvrzují vědci výzkum 4500 let starých psích kostí
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
4 min
Dědictví pradávných inuitských psů přežívá dodnes v arktických psích spřeženích, což z nich činí jedny z posledních zbývajících potomků původních, před evropských psích linií v Americe.
Reklama
Podle vědců, kteří zkoumali DNA inuitských tažných psů z tohoto období, se od doby, kdy s nimi lidé migrovali do severoamerické Arktidy přes Beringovu úžinu ze Sibiře, změnilo jen málo, napsal před třemi lety Sciencedaily.com, jeden z nejpopulárnějších vědeckých zpravodajských webů na internetu.
Pradávné kosterní pozůstatky vydaly svědectví
Nejnovější výzkum byl výsledkem téměř desetileté práce vědců z Kalifornské univerzity v Davisu v oboru antropologie a veterinární genetiky, kteří analyzovali DNA stovek starobylých kosterních pozůstatků psů a zjistili, že inuitský pes má výrazně odlišnou DNA než ostatní arktičtí psi, včetně malamutů a huskyů.
Článek s názvem „Specialized sledge dogs accompanied the Inuit dispersal across the North American Arctic" (Specializovaní saňoví psi doprovázeli rozšíření Inuitů po severoamerické Arktidě) byl na podzim roku 2019 publikován v časopise Proceedings of the Royal Society B: Biological Sciences.
Multidisciplinární mezinárodní odborníci
Z Kalifornské univerzity v Davisu jsou autory Christyann Darwentová, profesorka antropologie, Ben Sacks, adjunkt a ředitel oddělení ekologie a ochrany savců, laboratoře veterinární genetiky na Fakultě veterinární medicíny, a Sarah Brownová, postdoktorandka. Hlavní autorka Carly Ameenová je archeoložka z University of Exeter; Tatiana Feuerbornová působí v Globe Institute v Dánsku a v Centre for Palaeogenetics ve Švédsku; a Allowen Evinová pracuje v CNRS, Université de Montpellier, Institut des Sciences de l'Evolution v Montpellier ve Francii. Seznam autorů zahrnuje mnoho dalších z velkého počtu spolupracujících institucí.
Qimmiiti byli nejvhodnější
Qimmiit někdy qimmiq (v inuitštině psi) byli Inuity považováni za obzvláště vhodné pro přepravu lidí a jejich zboží na dlouhé vzdálenosti napříč Arktidou a pro konzumaci místních zdrojů, jako jsou mořští savci, za účelem potravy.
Tato jedinečná skupina psů pomáhala Inuitům zdolávat náročný terén severoamerické Arktidy před 2 000 lety, uvedli vědci. Inuitští psi jsou přímými předky moderních arktických tažných psů, a přestože se jejich vzhled v průběhu času stále měnil, hrají v arktických komunitách stále důležitou roli.
Odborníci zkoumali DNA 921 psů a vlků, kteří žili v posledních 4 500 letech. Analýza DNA, lokalit a časových období ukazuje, že psi z inuitských lokalit obývaných zhruba od doby před 2 000 lety se geneticky lišili od psů, kteří již v regionu žili.
Podle vědce Bena Sackse „genetické profily starých psů z americké Arktidy z doby před 2 000 lety byly téměř totožné s profily starších psů ze Sibiře, ale výrazně kontrastovaly s profily starších psů v Americe, což poskytlo neobvykle jasný a definitivní obraz události nahrazení psů, která se časově shodovala s expanzí národů Thule napříč americkou Arktidou před dvěma tisíciletími“.
Zachování důležité historie
Výzkumy potvrzují, že si domorodé národy udržovaly své vlastní psy. Analýzou tvaru prvků z 391 psů studie také ukazuje, že Inuité měli větší psy s proporcionálně užší lebkou než starší psi, kteří patřili do preinuitských skupin.
K části výzkumu na Kalifornské univerzitě v Davisu, financované Národní vědeckou nadací, inspirovala Inuity aktivistka a spisovatelka Sheila Watt-Cloutierová, která antropoložce Darwentové vyprávěla o vybíjení inuitských tažných psů kanadskou policií v 50. letech 20. století a ptala se, zda existuje způsob, jak pomocí vědeckých metod vyprávět o historii a významu tažných psů v Arktidě. Zachování těchto charakteristických inuitských psů je pravděpodobně odrazem vysoce specializované role, kterou psi hráli v inuitské společnosti jak v dopravě na dlouhé vzdálenosti, tak při každodenní obživě, uzavřel Sciencedaily.com.
