Sluncetřesení bývá 40 000krát větší než ničivě zemětřesení, které srovnalo se zemí San Francisco
Foto: Pete Niesen / Shutterstock
5 min
Anglicky sunquake, hezky česky sluncetřesení, je analogicky podobné zemětřesení, s tím rozdílem, že to jsou vlastně seizmické vlny na Slunci, vyvolané sluneční erupcí. Takže v nitru hvězdy hoří termojaderný reaktor, který může pořádně „zavařit“ lidstvu.
Reklama
Dříve bylo šíření sluncetřesení nazýváno Moretonova vlna, podle amerického astronoma, který ji objevil, vysvětluje web wikina.cz. Poprvé v historii pomocí přístroje MPI na sondě SOHO pozorovali vědci první sluncetřesení a zaznamenali ho na snímcích pořízených po erupci, k níž došlo 9. července 1996. Přestože šlo o středně velkou erupci, energie v seizmických vlnách, které vyvolala, byla asi 50 000krát větší než u velmi silných zemětřesení.
Nahromaděná energie je slyšet
Svou podstatou je však sluncetřesení zcela odlišné od seizmické činnosti na Zemi a jiných pevných tělesech planetární soustavy jako jsou Venuše či Měsíc. Zatímco zemětřesení jsou vyvolána nahromaděným pnutím v kůře zemské, zhroucením jeskyně nebo dopadem velkého kosmického tělesa, ve Slunci jsou seizmické vlny vyvolány náhlým uvolněním nahromaděné magnetické energie v aktivní oblasti.
Helioseismolog Michal Švanda ze slunečního oddělení Astronomického ústavu Akademie věd ČR řekl v rozsáhlém podcastu pro tento ústav: „Přímo fyzicky zkoumat Slunce možné není. Přeci jen to je koule žhavých plynů s povrchovou teplotou přinejmenším 6000 stupňů Celsia, která směrem do nitra prudce roste.“
Dále popisuje, že povrchové vrstvy Slunce jsou velice turbulentní a sluncetřesná aktivita se objevuje v podstatě úplně všude. Pomocí přístrojů ji lze sledovat i ze Země, projevuje se hřmotným sonickým třeskem. Zaznamenávané zvukové vlny na Slunci můžou dosahovat až 2,5 tisíce kilometrů a jsou skutečně vidět. „Těch vln je tam hodně, potkávají se a dohromady tvoří zvukový šum, který napovídá, co se děje ve slunečním nitru,“ popsal Michal Švanda taktéž pro časopis AW Věda pro každého, jež vydává Akademie věd ČR.
Výše zmíněná první pozorovaná erupce, kterou její objevitelé označili za středně rozsáhlou, způsobila podle webu Astro.cz otřesy s energií asi 40 000x větší než mělo ničivě zemětřesení v roce 1906, které postihlo San Francisco. Již před mnoha lety bylo předpovězeno, že sluncetřesení jsou způsobována erupcemi, ale s tím rozdílem, že pozorované otřesy jsou ve skutečnosti minimálně desetkrát silnější, než se předpokládalo.
Na vlastní oči nejblíž Slunci
Vloni se evropská kosmická sonda Solar Orbiter přiblížila ke Slunci na dosud nejkratší vzdálenost 48 milionů kilometrů, tj. asi do třetiny vzdálenosti Země od Slunce, a poslala odtamtud na Zemi detailní snímky povrchu hvězdy. Informovala o tom Evropská vesmírná agentura (ESA), která společně s americkou vesmírnou agenturou NASA sondu před třemi lety na misi vyslala.
Snímky tehdy vznikly, když se sonda Solar Orbiter nacházela ve vzdálenosti zhruba 75 milionů kilometrů od Slunce, tedy asi v polovině vzdálenosti mezi naším světem a jeho mateřskou hvězdou. Především se sonda dostala do oblastí vysoko nad naší oběžnou dráhou, takže se poprvé vůbec bylo možné podívat na sluneční póly, o kterých se do té doby nevědělo, jak vypadají.
Úžasné snímky Slunce zveřejnila ESA na sociální síti Twitter a vyzvala všechny, „aby si užili neskutečné detaily, které přístroje zachytily“. Na webových stránkách agentury je celý snímek v plném rozlišení, který se dá přiblížit až do nejmenších detailů, informoval tehdy Plus.rozhlas.cz.
Reaktor uvnitř naší hvězdy
Sluneční fyzik v podcastu také řekl: „Protože v nitru Slunce hoří termojaderný reaktor a probíhá tam termojaderná fúze, rádi bychom totéž aplikovali u nás na Zemi.“ Vědci by se měli zaměřit na zjišťování vlivu naší hvězdy na pozemské technologie, jako jsou rozvodné sítě nebo produktovody. „My jsme na těchto technologiích dnes závislí, takže výzkum jde tím směrem, že věda se snaží předpovídat události na Slunci tak, abychom se dokázali na tyto události připravit, a adekvátně na ně reagovat,“ shrnul hlavní zájmy astrofyziků zkoumajících naši hvězdu helioseismolog Michal Švanda ze slunečního oddělení Astronomického ústavu AV ČR.
