Františka Plamínková: Tato česká žena změnila svět, většina lidí o ní ale nikdy neslyšela
Foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
3 min
Bojovnice za ženská práva, zosobnění vzdoru proti nacismu. Je škoda, že tuto ženu zná tak málo lidí. Františka Plamínková totiž byla významnou československou postavou.
Reklama
Narodila se v roce 1875 v Praze do domu známého pod názvem Zlatý lev jako nejmladší ze tří dcer a už jako dítě byla rozhodnuta, že se jednou stane učitelkou. V Rakousku-Uhersku přitom platil zákon, podle nějž učitelky musely žít v celibátu podobně jako řádové sestry. Učitelka, která se rozhodla vdát, se musela vzdát své učitelské profese. Františka Plamínková se však svého snu nevzdala a skutečně nastoupila na učitelskou dráhu, učila v Táboře, Soběslavi a Praze. Vedle toho se ovšem začala angažovat také ve veřejném životě. Rvala se jako lvice za lepší postavení učitelek ve společnosti, bojovala i za zrušení zmíněného celibátu učitelek, čehož později skutečně dosáhla. Argumentovala naprosto oprávněně a logicky tím, že vzdělané ženy by se přece měly rozmnožovat a zakládat rodiny.
Feministické hnutí u nás nemá moc větších osobností
Byla členkou Pražského sboru učitelek, později stála i u zrodu Výboru pro volební právo žen. Plamínková se postupně vyprofilovala v jednu z nejvýraznějších postav československého feministického hnutí. Brzy se začala prosazovat i mimo hranice Československa. Stala se místopředsedkyní několika mezinárodních organizací bojujících za ženská práva, založila dokonce Ženskou národní radu.
Plamínková se nebála napsat kritický dopis přímo Hitlerovi
Před koncem první světové války vstoupila Plamínková do národně socialistické strany, brzy z ní byla i členka předsednictva. Od roku 1925 do roku 1939 byla dokonce senátorkou. V roce 1938 Plamínková napsala otevřený dopis Adolfu Hitlerovi, ve kterém mu mj. vyčetla, že urazil československého prezidenta Edvarda Beneše, čímž ukázala, jak statečná je to žena, která by měla být vzorem mnoha zástupkyň něžnějšího pohlaví.
Zrůdnost režimu umožnila popravu Plamínkové i dalších osobností
1. září 1939 byla Plamínková poprvé uvězněna, po propuštění nad ní mělo gestapo dozor a nedovolilo jí se účastnit jejích dřívějších aktivit. Krátce po atentátu na Heydricha byla znovu zatčena a spolu s dalšími osobnostmi nespravedlivě odsouzena k trestu smrti. Dne 30. června 1942 v Praze-Kobylisích byla popravčí četou zastřelena. Tento den se černým písmem nesmazatelně smazal do československých dějin.
Její odkaz žije, přesto se o něm moc nemluví, i když by se mělo
Na to, co tato ženská hrdinka vykonala a jak byla statečná, se dnes bohužel poněkud zapomnělo a jen málokdo vlastně ví, kým Františka Plamínková byla a co pro československé, a nejen ty, ženy učinila. Na Staroměstském náměstí je sice Plamínkové věnována pamětní deska, ale zeptejte se někoho na ulici, jestli tuto významnou osobnost ženského feministického hnutí zná, a nejspíše nepotkáte moc lidí, kteří by věděli, o koho jde. A to je vážně škoda, neboť to, jaké postavení dnešní ženy u nás mají, je z velké části dáno i tím, že za ně Plamínková a další ve své době tvrdě bojovaly.
