Děsivé následky a samotný atentát na Heydricha jsou dodnes opředeny nejedním tajemstvím

Jméno Reinharda Heydricha zná ve spojitosti s atentátem na jeho osobu a následným vyhlazením Lidic asi každý z nás. I přesto, že k němu došlo již před více než 70 lety, nad nejednou informací dodnes visí otazník.

Útok měl proběhnout o více než půl roku dříve a to i s jinými útočníky

Psalo se 3. října roku 1941, když v Londýně v čele s plk. Františkem Moravcem českoslovenští zpravodajci rozhodli o odvetné akci proti nastolenému teroru. V té době se ještě nevědělo, zda cílem bude Karl Hermann Frank, nebo Reinhard Heydrich. Již ale bylo známo, že k atentátu dojde v symbolický den 28. října, akce ponese krycí název ANTHROPOID a zúčastní se jí dva vycvičení vojáci. Těmi povolanými se nakonec stali rotmistři Gabčík a Kubiš. Na začátku ale padlo jiné jméno. Tím, kdo měl doplnit rotmistra Gabčíka, byl Karel Svoboda. Při jednom z posledních výcviků se ale zranil a byl nahrazen právě dnes známým rotmistrem Kubišem.

Útok byl stanoven na 28. října. Přednost ale dostaly jiné akce a situaci zkomplikovaly i nečekané události. O co konkrétně šlo? Prioritní bylo například obnovení rádiového spojení s domácím odbojem. Problémy přinesl i nedostatek vhodných letounů. K samotnému útoku tak došlo až o více než půl roku později, A sice 27. května 1942. Situace před i samotný atentát probíhaly tak, jako by někdo držel nad Heydrichem ochrannou ruku. Špatné počasí, vysazení parašutistů na špatném místě či zaseknutý samopal jsou dodnes zajímavými náhodami.

Přečtěte si také

Nacistické experimenty, o kterých se svět nikdy neměl dozvědět

4. 3. 2024

Samotný atentát protektora o život nepřipravil

Po dlouhá léta se spekulovalo o příčině úmrtí tehdejšího představitele SS. Ten, jak mnoho lidí předpovídá, nezemřel na samotný atentát. Velkou roli sehrála oslabená imunita po odejmutí sleziny, zásadní byl ale i další fakt. Podle nalezeného pitevního protokolu bylo na začátku 21. století konečně potvrzeno, že Heydrich po devíti dnech v nemocnici Na Bulovce zemřel na sepsi organismu.

Po atentátu přišel masakr nevinných lidí bojujících za svobodu

V Česku jsou s takzvanou Heydrichiádou, tedy událostmi, které vyvolal atentát, nejvíce spojeny obce Lidice a Ležáky. Nebyla to ale pouze tato místa, která byla těmito krutými popravami a vraždami ovlivněna. Prvním městem, které stojí za zmínku, jsou Rokycany. Konkrétně rodina Stehlíkových, která se o parašutisty postarala po jejich seskoku. Bez milosti byli popraveni také odbojáři a lidé, kteří měli co dočinění s bojem proti Třetí říši. Ke krutým popravám došlo v Brně, Praze, Olomouci, v pardubickém Zámečku a na dalších místech. Velký rozruch zaznamenala poprava bývalého předsedy Aloise Eliáše. Nemilosrdně byly životy ukončeny i nevinným Židům. Na popud atentátu jich do koncentračních táborů odjelo na 3 tisíce. Celkově spolu s nimi přišlo o život okolo 4 a půl tisíce lidí.

Atentátníci s dalšími parašutisty po prozrazení čestně bojovali o život

Atentátníci ani další výsadkáři neměli po akci šanci pohybovat se po československém území. Do hry se v té době dostali farář Čikl, kaplan Petřek a biskup Gorazd. Ti se nebáli obětovat své životy pro nezištnou pomoc svým blízkým a ukryli výsadkáře v pravoslavném kostele Cyrila a Metoděje v pražské Resslově ulici. Kromě Gabčíka a Kubiše se do kostela schovalo dalších pět parašutistů.

Muži se zde dokázali ukrývat několik dní. Kvůli prozrazení jedním ze zrádců došlo k výslechu rodiny Moravcových. Kruté praktiky gestapa vedly k prozrazení úkrytu i jmen všech parašutistů. I s boji o holý život se pojí nejedna legenda a nevyjasněná událost. Dodnes se můžeme setkat s informací, že se ukrývající parašutisté pokusili prokopat chodbu z kostela skrz kanalizaci. Ať už je to pravda, nebo ne, dnes je již jasné, že by se jim to kvůli malým trubkám stejně nemohlo podařit.

O tom, že při bojích zemřeli všichni ukrývaní a zabiti nakonec byli i jejich pomocníci z řad církve, asi není třeba mluvit. Zajímavostí je, že nikde nedokážeme nalézt zmínku o množství mrtvých z řad druhé strany. Gestapo dokonce neuvádělo ani jednoho zraněného. To, kolik lidí tak v tomto krutém boji nakonec padlo, zůstane pravděpodobně navždy záhadou. Jisté ale je, že snaze vytopit kryptu, střelám ze zbraní a granátům všichni parašutisté s hrdostí vzdorovali až do úplného konce.