Jawa 500 OHC: Motorka, která v Československu neměla konkurenci

Představte si padesátá léta. Země se vzpamatovává z války, silnice jsou téměř prázdné a převládají kola. Do ticha vesnice se ale najednou ozve hluboký, dunivý zvuk, který se nedá s ničím splést – rozechvěje okna a okamžitě přitáhne pozornost.

Všem bylo v tu ránu jasné, že se blíží král. Jawa 500 OHC. Stroj, který byl v době šedivého socialismu naprostým úkazem moci, peněz a technické převahy. Kdo tuhle motorku sedlal, nebyl jen motorkář. Byl to polobůh, král silnic a magnet na pohledy všech dívek v okruhu deseti kilometrů. Holky na tuhle mašinu totiž letěly víc než na lístky do Tuzexu nebo na nedostatkové banány.

Proč byla „pětistovka“ takový unikát?

V době, kdy se většina národa pohybovala na jednoduchých dvoutaktech, které sice spolehlivě smrděly a modře kouřily, ale moc nejely, působila Jawa 500 OHC jako návštěvník z jiného vesmíru. Byl to plnotučný čtyřtakt. A ne ledajaký. Její motor byl technický šperk využívající rozvod OHC s královským hřídelem – což je řešení, které v té době používaly jen ty nejprestižnější světové značky pro své závodní stroje.

Co z ní dělalo legendu?

• Rychlost, ze které mrazilo: Vytáhla to na 135–145 km/h. V padesátých letech, kdy silnice připomínaly spíše tankodromy, to byla v podstatě rychlost zvuku. Předjet vás mohl nanejvýš tak vládní vůz nebo letadlo.
• Zvuk jako z opery: Ten hluboký basový tón dělal z jezdce okamžitě střed vesmíru. Motor si jen tak spokojeně pobublával, ale když jste vzali za plyn, ozval se řev dravce.
• Vzhled, který nestárne: Masivní nádrž, lesklé chromované detaily a ikonické dvojsedlo, kterému se kvůli jeho tvaru přezdívalo „kytara“. Právě na něm se slečny při jízdě držely sakra pevně a vy jste moc dobře věděli proč.

Král diskoték padesátých let

Představte si tu scénu: léto, prach na cestě a vy přijíždíte před sokolovnu na nablýskané pětistovce. Zatímco ostatní frajeři opírají o zeď své bicykly nebo v lepším případě Jawy 175, vy s ledovým klidem vypnete motor a sundáte si kožené rukavice.

Byla to motorka pro vyvolené. Stála tehdy raketu – kolem 15 000 korun, což bylo několik tehdejších ročních platů. Kdo ji měl, dával jasně najevo, že buď sakra dobře vydělává, nebo má ty správné kontakty. A to na tehdejší dívky fungovalo jako magnet.

Dnes? Poklad v garáži za 1 500 000 Kč

Pokud váš děda tuhle motorku tehdy neprodal a nechal ji stát někde v suché garáži pod plachtou, gratuluji – pravděpodobně právě sedíte na hromadě peněz.

Ceny Jawy 500 OHC v posledních letech vystřelily do stratosféry. Proč?

1. Vzácnost: Vyrobilo se jich jen kolem 7 000 kusů. To je na celonárodní legendu žalostně málo. Existovaly ve třech typech (00, 01 a 02), přičemž každý má své specifické kouzlo.
2. Náročnost: Královský hřídel byl sice geniální, ale na údržbu pekelně složitý. Spousta motorek doplatila na neznalost majitelů, skončila na vrakovištích nebo je „kutilové“ při opravách zničili. Najít dnes kus v původním stavu je malý zázrak.
3. Nostalgie: Úspěšní muži, kteří dnes mají peníze, si chtějí splnit sny svých otců a dědů. Chtějí vlastnit ten kus železa, o kterém se v hospodách vyprávěly legendy.

Dnes se cena špičkově zrenovovaných kousků nebo zachovalých originálů běžně pohybuje kolem 1 500 000 Kč. U těch nejvzácnějších verzí (typ 00 s tzv. šnekovým náhonem) může jít částka ještě mnohem výš.

Máte ji doma? Hlavně nečistit smirkem!

Jestli jste ji právě objevili zaprášenou v kůlně, zadržte dech a hlavně schovejte nářadí. Největší chybu, kterou můžete udělat, je vzít drátěný kartáč, smirkový papír a pokusit se ji „zkrášlit“, aby se zase leskla.

V dnešním sběratelském světě má původní patina nevyčíslitelnou hodnotu. Každý škrábanec na laku, který tam udělal váš děda, když jel v roce 1956 na rande, zvyšuje cenu. I nepojízdný vrak v původní barvě může mít hodnotu několika set tisíc korun. Jakmile ji jednou přelakujete „domáckým“ způsobem, zničíte kus historie i podstatnou část její ceny.