Spontánní samovznícení – fenomén, na který věda našla odpověď
Foto: absurdov / Depositphotos
4 min
Už po dlouhou dobu lidstvo dráždí historky o záhadném ohni, který z ničeho nic pohltil lidskou bytost a spálil ji na uhel. Jde o fenomén „spontánního samovznícení“ a my se mu trochu podíváme na zoubek.
Reklama
O samovznícení se mluvilo už ve středověku
První známé zprávy o spontánním lidském samovznícení pocházejí už z 15. století. Do této doby se datuje zpráva o italském rytíři Polonu Vorstiovi, který podlehl plamenům po požití většího množství vína. Do lidského povědomí se však tento zvláštní fenomén dostal ve větší míře až o několik století později poté, co jej známý spisovatel Charles Dickens použil ve svém románu Ponurý dům, kde jím sprovodil ze světa jednu ze svých postav, milovníka alkoholu pana Krooka. Dodnes je známo více než dvě stovky případů, kdy lidé podlehli plamenům bez zjevné vnější příčiny.
O co vlastně jde?
Termínem „spontánní samovznícení“ se označují situace, kde je nalezeno mrtvé lidské tělo, jehož velká část (zpravidla trup) je spálena na popel. Hlava a končetiny bývají poškozeny podstatně méně, stejně tak bývá jen minimálně poničeno i okolí těla. Svědci často vypovídají, že v okolí oběti cítili nepříjemný zápach jakési olejovité látky. Typická je absence svědka samotné události, a proto byly a často ještě jsou podobné události připisovány nadpřirozeným silám.
Hoří člověk?
Parafrází slavné věty z nesmrtelného filmu Pelíšky se podíváme na reálná fakta. Je důležité si uvědomit, že lidské tělo je z 50–60 % tvořeno vodou. Hořlavých složek obsahuje podstatně méně. Jde především o tuk, kterého si v sobě průměrně neseme 15–25 %. Aby teoreticky mohlo dojít k jeho samovolnému vznícení, musí dojít k souhře mnoha faktorů.
Za vším je příčina
Vědci, kteří se snaží přijít na kloub záhadě spontánního samovznícení, přišli v průběhu času s řadou nejrůznějších hypotéz toho, co by mohlo být jeho příčinou. Ve hře bylo přemnožení specifického typu bakterií, které by mohly ve střevech vyprodukovat vysoce hořlavý plyn – metan. Další hořlavinou by mohl být v těle aceton, který se může ve tkáních tvořit v důsledku cukrovky či třeba alkoholismu. Uvažovalo se také o zažehnutí prostřednictvím silného výboje statické elektřiny, ve hře je také tajemný efekt kulového blesku. Poněkud odvážnější je hypotéza o samovznícení působením pouhého stresu.
Co odhalily odborné studie
V posledních desetiletích zveřejnil odborný tisk několik článků, pojednávajících o výsledcích podrobných forenzních analýz se souhrnem poznatků o desítkách případů, kdy bylo úmrtí člověka dáváno do možné spojitosti se spontánním samovznícením. Statistiky říkají, že obětmi se stávají nejčastěji starší lidé, zpravidla chroničtí alkoholici. Důležitý je fakt, že často přišla do styku s tělem nějaký hořící předmět. To je možná klíčem, který vědce posunul blíže k vysvětlení. Forenzní vyšetřování totiž ukázalo, že u mnoha případů spontánního samovznícení mohly hrát roli hořící cigarety, svíčky či petrolejové lampy.
Efekt knotu svíčky
Není vyloučeno, že k samovznícení může dojít například takto: starší muž dřímá v křesle, notně posilněn dobrou whisky. V ruce drží zapálený doutník a začíná klimbat. V tom mu doutník spadne do klína a brzy začne hořet župan, v němž je muž zahalen. Protože je omámen alkoholem a zároveň omezen na pohybu svými korpulentními proporcemi, nedaří se mu hořící oděv uhasit, naopak – na jeho oděv se vylévá zbytek obsahu sklenky s whisky. Brzy podléhá popáleninám a kouři a omdlévá. Přes poškození kůže se oheň dostává hlouběji do těla, přičemž zuhelnatělá látka začíná sloužit jako knot svíčky a oheň je živen rozehřátým tukem z mužových tělesných zásob. Brzy je zkáza dokončena a z těla zbývají jen periferie, trup oheň zcela pohltil. Protože plameny šlehaly směrem vzhůru, zůstává interiér bytu téměř nepoškozen, vyjma ostrého, štiplavého zápachu.
Pokusy s vepřovým hypotézu potvrdily
Britští výzkumníci ve Velké Británii se v roce 1998 pokusili hypotézu efektu knotu svíčky potvrdit. Lidské tělo v jejich rekonstrukci nahradilo mrtvé prase, zabalené do deky. Pokus vyšel na výbornou – prase po zapálení shořelo úplně stejným způsobem, jako je obvykle popisováno u případů spontánního samovznícení člověka. Záhada je vyřešena.
