Ve 3000 let staré asyrské cihle nalezli vědci rozmanitou DNA: „Je to kapsle v reálném čase"
Foto: Ilustrační foto: Public domain (neznámý autor), Wikimedia commons
Cihla pochází z paláce asyrského krále Ashurnasirpala II., který vládl čtvrt století na území dnešní Mezopotámie, dobýval okolní země a nazýval se „pánem čtyř světových stran“.
Vědci objevili DNA několika desítek rostlinných druhů v cihle z paláce asyrského krále Ashurnasirpala II. Toto je časová schránka o biologické rozmanitosti Mezopotámie, stará téměř 3000 let. Z takto staré, zachovalé cihly bylo možné odebrat fragmenty rostlinné DNA, informují vědci v časopise Nature Scientific Reports.
Asýrie je pojmenování významného starověkého státního útvaru na území severní Mezopotámie v dnešním Iráku. V první polovině 9. století př. n. l. rozšířil asyrský král městečko Kalchu na monumentální hlavní město asyrského království s chrámy, parky plnými exotických rostlin a rozlehlým palácem. V současnosti je to slavné archeologické naleziště Nimrud v dnešním Iráku. Na úvodním snímku je ilustrační foto jiné archeology nalezené asyrské cihly.
Jasný nápis, jasné datum
Podle časopisu National Geographic je na cihle, uložené v Národním muzeu Dánska, nápis v akkadštině, která se ve starověku hojně používala v diplomacii.: „Majetek paláce Ashurnasirpal, král Asýrie." Cihla byla datována do let 879 až 869 před naším letopočtem. Stavba paláce začala v roce 879 př. n. l.
Defekt objektu přinesl objev
Přestože cihla byla pravděpodobně rozlomena napůl již ve starověku, jedna z půlek se znovu rozlomila při transportu do muzea. Vědci tak získali přístup do jeho nitra. Odebrali vzorky z nově získaného průlomu.
Starověká rozmanitá flóra
Z vnitřku cihly vědci odebrali vzorky, u kterých se ukázalo, že obsahují rostlinnou DNA. Po sekvenování bylo identifikováno 34 taxonomických skupin, popsal web Nauka w Polsce. Nejpočetnější byly čeledi Brassicaceae (brukvovité) a Ericaceae (vřesovcovité). Ostatní jsou pozůstatky z čeledi bříza, vavřín a celer. Byly také identifikovány rostliny z rodu Poaceae – lipnicovité, v češtině jsou obecně označované jako trávy. Odborníci spekulují, že to může být důkaz přítomnosti pšenice obecné.
Stojí zemědělství za rozvojem agresivity lidí? Dokud si naši předci odnesli majetek na zádech, byli…
Objev rodu Brassica byl pro vědce překvapivý. Doposud se věřilo, že tyto druhy rostlin později zdomácněly v severní části Středomoří. Z rozborů DNA cihly ale není jasné, zda byl detekován divoký nebo domestikovaný druh.
Vědci však nemají jasnou odpověď, proč úlomky identifikovaných rostlin skončily v hlíně. Není známo, zda se nejednalo o úmyslnou příměs. Díky práci interdisciplinárního týmu složeného z asyriologů, archeologů, biologů a genetiků byly vzorky porovnány s dnešní vegetací Iráku a starověkými popisy místních rostlin.
Asyriologie nebo též asyrologie je věda, která se zabývá studiem starověké Přední Asie s důrazem na její tehdejší jazyky, jako je sumerština, akkadština, atd.
Na slunci sušená = pokladnice genetická
Cihla byla vyrobena hlavně z říčního bahna z nedaleké řeky Tigris, smíchaného s materiály, jako je sláma a zvířecí trus. Cihly se nevypalovaly, ale sušily na slunci, díky čemuž v nich přežíval genetický materiál. „Díky nápisu na cihle ji můžeme poměrně přesně datovat. To znamená, že cihla slouží jako časová schránka dokumentující biodiverzitu,“ popisuje spoluautor článku Troels Arboll z University of Oxford ve Velké Británii.
Podle vědců lze metodu široce využít k poznání specifik fauny a flóry v dávné minulosti.