Češi vyhazují indukční desky. Našli řešení, které vaří rychleji a spotřebuje méně energie
Černá hladká plocha, žádný plamen a žádné rozpálené kovové plotýnky. Na první pohled ji od...
Nevermore! Havrana od E. A. Poea není třeba představovat, avšak znáte krutou pravdu za příběhem tohoto známého autora?
Jistě nebylo náhodou, že moudrý Vilém z Pernštejna udělal z Pardubic správní i kulturní centrum svého panství, druhého největšího v Království českém. Ve zdejším kraji vybudoval rybníky a kanály a využil pracovitosti svých poddaných k obrazu hodného, mocného a vzdělaného feudála, středověkého šlechtického vlastníka půdy.
První písemné zmínky o Slovanech pochází až ze šestého století našeho letopočtu. Jejich původ je jistě mnohem starší, stále však zůstává zahalen tajemstvím. Co vlastně víme o nejranější historii tohoto národa?
Představte si poloostrov, kde se potkávají čtyři odlišné kultury a náboženství, a kde se křižují dějiny jako na burzovním trhu. Vítejte na Krymu! Tento fascinující kus země, který je v současnosti v centru bojů i pozornosti, je nicméně víc než jen směsicí kultur; je to také půda národních mýtů a politických svárů.
Jezero Toplitz (Toplitzsee) leží ve štýrských Alpách a je specifické svým úzkým, protáhlým tvarem. Nebýt ničivého světového konfliktu ve 20. století, znali by jej snad jen přírodovědci a turisté.
V době socialismu se Československo ocitlo v hrozném paradoxu. Na jedné straně lidem komunistické vedení neustále slibovalo, že budou žít v blahobytu a všeho budou mít dostatek. Na straně druhé tomu tak ale opravdu nebylo a k lidem se nedostávalo ani základní zboží.
V původním jazyce se Černonožcům říká Siksika, což je pojem odvozený z algonkinského slova siksinam znamenající „černá noha“. Proč se jim tak říká, není zcela jasné, ale rozhodně se to týká zbarvení jejich mokasínů.
Sen o spojení východu a západu Spojených států byl sice v té době hodně přestřelený, avšak ne neuskutečnitelný. Už v roce 1862 bylo zřejmé, že se velkolepá stavba může povést. Ale za jako cenu?
Dříve byla smrt součástí každodenního života. Člověk ji potkal v podobě ukřižovaného Krista před kostelem, v kostele, v domácnostech. Na zesnulé, někdy i konkrétní nebožtíky, se vzpomínalo především při mších. Mezi katolíky se tento zvyk zachoval dodnes.
V socialismu měli všichni jistotu zaměstnání i bydlení. Často slýcháme pamětníky, že potraviny a vůbec komodity na trhu bylo možno levně pořídit. Ceny byly prý nízké.