Za socialismu na ně koukali skrz prsty. Dnes berou 120 000 Kč/měsíc a zoufale v Česku chybí
Foto: Unsplash
4 min
Zatímco kanceláře praskají ve švech, český průmysl zoufale hledá lidi s hořákem v ruce. Výdělky svářečů přitom mohou dosahovat překvapivých výšin. Záleží na specializaci i ochotě nést podnikatelské riziko.
Reklama
Kolik si vydělá běžný svářeč po vyučení
O svářečích se říká, že si mohou přijít na šestimístné částky. Neplatí to ale o každém. Svářeč v běžném zaměstnání má dnes v Česku úplně jiný příjem než člověk, který pracuje na živnost, jezdí na zahraniční montáže nebo má specializaci, o kterou je na trhu velký zájem.
Podle aktuálních údajů Platy.cz se 80 procent svářečů ve strojírenství pohybuje přibližně mezi 31 700 a 63 300 korunami hrubého měsíčně. Po pěti letech praxe uvádí tento průzkum částku kolem 48 300 korun. Jde ale o údaje ze mzdového průzkumu, nikoli o maximální možné výdělky.
Podobný obrázek dávají i aktuální pracovní nabídky. Indeed v září 2026 uvádí u pozice svářeč TIG průměrný základní plat 44 671 korun měsíčně. U svářečů TIG zaměřených na nerez je průměr vyšší, kolem 47 000 korun. V nabídkách se přitom objevují i částky kolem 55 až 60 tisíc korun měsíčně. Jedna aktuální nabídka například hledá svářeče CO₂/MAG/TIG za 50 až 60 tisíc korun hrubého při jednosměnném provozu.
Takže kde se berou částky přes sto tisíc?
Především je potřeba rozlišovat mzdu a fakturaci. Člověk zaměstnaný ve firmě dostává mzdu. Živnostník naopak firmě fakturuje za svou práci a z fakturované částky ještě platí své náklady, odvody, vybavení, dopravu, případně ubytování a dobu, kdy zrovna žádnou zakázku nemá.
U svářeče na IČO proto může být částka na faktuře výrazně vyšší než jeho zaměstnanecká mzda. Aktuální nabídky ukazují například 350 korun za hodinu pro svářeče pracujícího na IČO, zatímco při zaměstnání stejná nabídka nabízí 250 korun za hodinu. Při 160 fakturovaných hodinách by 350 korun znamenalo 56 000 korun před náklady a odvody. Při 200 hodinách už jde o 70 000 korun. Pořád ale nejde o čistý příjem.
U řemeslníka, který si shání vlastní zakázky, může být sazba ještě vyšší. Orientační tržní přehled pro rok 2026 uvádí u zámečnických prací a svařování zhruba 500 až 900 korun za hodinu bez DPH. Takovou částku ale nelze jednoduše přepočítat na měsíční výplatu. Zákazník neplatí pouze samotné svařování. V ceně práce se mohou promítnout také materiál, vybavení, doprava, příprava zakázky, administrativní čas nebo odpovědnost za výsledek.
Zahraničí je další možnost
Zkušený svářeč může hledat práci také za hranicemi. Ani tady ale neplatí jednoduché pravidlo, že každý, kdo odjede do Německa, automaticky vydělá dvojnásobek než v ČR.
V Německu uvádí aktuální databáze kununu pro svářeče průměr kolem 39 000 eur hrubého ročně, tedy přibližně 3 250 eur (asi 80 tisíc Kč) měsíčně při dvanácti výplatách. Uváděné rozpětí je přibližně od 29 100 do 57 100 eur ročně. Záleží na zkušenostech, místě i oboru.
U specializovanějších pozic může být částka vyšší. Například německý svářecí technik má podle stejného zdroje průměr 46 900 eur ročně a horní část uváděného rozpětí dosahuje téměř 69 tisíc eur (téměř 1,7 milionu korun ročně).
Zahraniční práce ale také znamená počítat s náklady a podmínkami konkrétního kontraktu. Rozhoduje, zda zaměstnavatel platí nebo přispívá na ubytování, dopravu či další výdaje a jak je práce organizována.
Největší rozdíl dělá specializace
Svářeč není jedna jediná profese. Jinou cenu má člověk, který zvládá běžné svařování ocelových konstrukcí, a jinou pracovník, který umí například TIG svařování nerezu, svařování potrubí nebo orbitální svařování.
Šestimístných čísel pak dosahují specialisté pracující v extrémních podmínkách, například pod vodou, ve výškách nebo v jaderném sektoru. Tady je ale zapotřebí speciální certifikace, ke které vedou velmi drahé kurzy i náročné fyzické a psychické testy.
Šestimístný příjem tedy není úplný nesmysl. Není ale možné ho vydávat za běžnou mzdu českého svářeče. Rozhoduje především to, co přesně umí, pro koho pracuje a jakým způsobem svou práci prodává.
