Nová pravidla televizních poplatků: Povinnost platit se netýká cizinců bez trvalého pobytu ani živnostníků s málo zaměstnanci

Televizní poplatky už dávno nejsou jen tématem pro důchodce. Nová pravidla rozšířila okruh plátců, ale zároveň přinesla i překvapivé výjimky. Řada Čechů tak dnes nemusí platit vůbec – jen o tom často neví. Patříte mezi ně i vy?

Televizní poplatky: víc povinností, ale i víc výjimek

Televizní poplatky prošly v poslední době výraznou proměnou. Nová legislativa rozšířila okruh lidí, kteří mají povinnost je hradit. Nově se totiž neřeší jen klasická televize, ale i zařízení jako mobil, tablet nebo počítač schopný přijímat vysílání.

Na první pohled by se tak mohlo zdát, že platit musí téměř každý. Realita je ale složitější. Zákon totiž současně vymezil i skupiny, které mají naopak nárok na osvobození. A právě v tom se mnoho lidí ztrácí.

Nejde jen o důchodce

Veřejnost má často zažité, že od televizních poplatků jsou osvobozeni především senioři. To ale není tak docela pravda. Rozhodující není věk, ale konkrétní situace.

Poplatky nemusí platit lidé s velmi nízkými příjmy nebo osoby se zdravotním postižením. Stejně tak se povinnost netýká některých cizinců, kteří nemají v Česku trvalý pobyt. Výjimky tak zasahují mnohem širší skupinu obyvatel, než by se mohlo zdát.

Jedna domácnost, jeden poplatek

Velmi důležité pravidlo, o kterém řada lidí stále neví: televizní poplatek se platí pouze jednou za celou domácnost. Nezáleží na tom, kolik lidí v bytě žije ani kolik mají zařízení.

Pokud tedy poplatek hradí například jeden člen rodiny, ostatní už ho platit nemusí. V praxi to znamená, že mnoho lidí může zbytečně posílat peníze, přestože by vůbec nemuseli.

Toto pravidlo se týká nejen rodin, ale i spolubydlení. Stačí, aby byl poplatek veden na jednu osobu, a ostatní jsou automaticky kryti.

Podnikatelé mají překvapivou výhodu

Zajímavou změnu přinesla novela také pro podnikatele a firmy. Menší podniky a osoby samostatně výdělečně činné s nízkým počtem zaměstnanců sice mají povinnost se registrovat, ale samotný poplatek často neplatí.

Pro mnoho živnostníků jde o výraznou úlevu, která ale není na první pohled zřejmá. Řada z nich tak stále žije v domnění, že musí platit stejně jako dřív.

Neplatíte, pokud nemáte zařízení

Další skupinou jsou lidé, kteří nevlastní žádné zařízení schopné přijímat vysílání. Ačkoliv se definice těchto zařízení rozšířila, stále platí, že bez nich povinnost nevzniká.

To se může týkat například lidí, kteří vědomě žijí bez televize a nepoužívají ani mobil či počítač pro sledování vysílání. V dnešní době jde sice o menší skupinu, ale zákon na ni pamatuje.

Největší problém? Neznalost pravidel

Celý systém má jeden zásadní háček – je poměrně složitý a nepřehledný. Mnoho lidí si tak není jistých, zda mají platit, nebo ne. Často raději platí „pro jistotu“, i když by mohli být osvobozeni.

Rozhodující přitom není jen vlastnictví zařízení, ale i příjmy, typ domácnosti nebo pracovní status. Bez znalosti konkrétních podmínek se v tom běžný člověk jen těžko orientuje.

Přečtěte si také

Kdy můžete sekat trávník a kdy už ne: Obce si určují vlastní omezení

30. 3. 2026

Zjistit pravdu se vyplatí

Pokud si nejste jistí, zda se vás povinnost platit televizní poplatky týká, vyplatí se to ověřit. Může se totiž ukázat, že spadáte do skupiny, která má nárok na osvobození – a zbytečně tak každý měsíc přicházíte o peníze.

Nová pravidla sice přinášejí více povinností, ale zároveň dávají šanci těm, kteří splňují podmínky, ušetřit. Stačí jediné: vědět, jak na tom skutečně jste.