Čím těžší práce, tím odvázanější zábava. Společná snaha o přežití a odreagování byly v raném středověku nutností
Foto: Lestertair / Shutterstock
Společný boj o přežití a společná zábava. Bez soukromí, ale plní radosti i strastí. Alkohol, tanec, a pohybové hry večer po práci. Oslavy svátků trvaly dní. I církevní svátky byly bujaré. Tak zřejmě vypadal středověký svět, kde zábava byla ventilem tvrdého života.
V období středověku lidé sdíleli úsilí o přežití a rovněž se společně veselili. Pro jednotlivce neexistovala možnost mít osobní prostor nebo se zabavit samostatně bez účasti ostatních. Týkalo se to všech vrstev společnosti, včetně vládnoucích knížat. Zábavné aktivity byly vždy komunitní záležitostí a veřejným dobrodružstvím. Společenství se dělilo o osobní štěstí i žal i o slavení důležitých společenských momentů, představuje nám tehdejší realitu Vlastimil Vondruška v lexikonu Život ve staletích.
Těžká robota, ještě těžší odreagovávačka
„Život ve středověku byl nesmírně těžký. Většinu roku museli lidé do úmoru pracovat, a pokud byla příležitost bavit se, užívali si takových chvil plnými doušky. Drsné životní podmínky formovaly mravy, které byly přirozené, zemité a hlučné. Zábava byla ventilem, kdy bylo svým způsobem dovoleno vše,“ popsal Vlastimil Vondruška. Když už se zdejší lidé bavili, toužili mít plné stoly jídla a pití. Ke štěstí jim ale většinou stačila plná miska kaše, džbán medoviny a dostatek příležitosti nevázaně křepčit, zpívat, drsně žertovat a také se oddávat erotickým hrám. Víc od zábavy nikdo nečekal.
Spontánní zábava plná alkoholu a pohybu
Podle Vondrušky existovala od nejstarších časů spontánní zábava, kdy se lidé sešli večer po práci buď v šenku, nebo na nějakém vhodném místě ve vesnici, před valy hradiště nebo někde ve dvorci. Zábava raného středověku byla založena především na konzumaci alkoholu a pohybu, v dlouhých hovorech si lidé nelibovali.
Náplň večerních setkání byla dlouhodobě stejná a veselá: tancovalo se, zpívalo, žertovalo, hrály se jednoduché pohybové hry, chlapci mezi sebou zápasili a doráželi na dívky, které se svádění příliš nebránily.
Život ve středověkých leprosáriích byl svázaný přísnými pravidly, jejichž porušení se tvrdě trestalo
I na „pracovní debaty“ došlo
Někdy se však také mluvilo o práci plánované na další dny nebo o událostech, které se staly v okolí a všechny zajímaly. Podobného posezení se účastnili svobodní mládenci a děvčata s čeledí, ale někdy i ženatí muži s manželkami. Účast závisela na roční době a množství práce. Pokud vesničany čekaly těžké a důležité práce, jako byla orba pole, sklizeň úrody či kácení lesa, pracovalo se až do tmy a na zábavu neměl nikdo pomyšlení.
Všichni se veselí všemi…jako nutnost
Jak uvádí Vlastimil Vondruška v lexikonu, kromě spontánní zábavy existovaly samozřejmě i více či méně organizované oslavy, jichž se účastnili úplně všichni lidé ze vsi nebo celá posádka hradiště. Některé medievalistické (zabývající se středověkem) studie dokonce tvrdí, že ,,středověcí chudáci, kteří v běžném životě stěží mohli ukojit hlad, využívali těchto příležitostí a účastnili se oslav. Jednalo se zřejmě o jakousi kompenzaci, pravděpodobně nezbytnou k tomu, vůbec přežili." Hmotná nouze nikdy v lidských dějinách nebránila lidem v tom, aby se po svém bavili.
A slavili dlouze a bujaře
Oslavy některých svátků trvaly dokonce více dní. To byla ta pravá zábava, pro kterou se připravilo jídlo a pití, lidé nepracovali a mohli se plně oddávat veselí. Příležitostí byla celá řada, ať již šlo o rodinné události, nebo významné dny v průběhu hospodářského roku, jak také potvrzuje historik Martin Nodl.
V prostředí knížecí družiny se navíc konaly oslavy veřejných událostí (nastolení nového knížete, vítězství ve válce apod.). S přijetím křesťanství a růstem jeho vlivu na běžný život přistupovaly ještě oslavy církevních svátků. I ty však měly v raném středověku bujarý průběh, který si v ničem nezadal s jinými oslavami světskými, popisuje Vlastimil Vondruška.