Mezinárodní den obětí násilného zmizení: Jak to vypadá, když vás vymaže vlastní stát
Foto: Pexels
3 min
Váš blízký odejde večer z domova a už se nikdy nevrátí. Policie krčí rameny, úřady tvrdí, že o ničem nevědí. A vy postupně zjišťujete, že za tím stojí právě ti, kteří ho měli chránit.
Reklama
Neoznačený vůz zastaví před domem uprostřed noci. Muži v tmavých šatech vtrhnou dovnitř. Odvlečou člena rodiny. A pak – ticho. Žádné obvinění, žádný soud, žádná stopa.
Pro rodinu začíná peklo, které nemá konec. Policie tvrdí, že o ničem neví. Soudy odmítají případ přijmout. Člověk se doslova vypaří z právního systému. A stát, který ho měl chránit, dělá, že neexistuje.
Tohle není zápletka z dystopického románu. Je to každodenní realita v desítkách zemí světa. A má své přesné jméno.
Když se zákon stane zbraní proti vlastním občanům
V internetových diskusích si lidé často pletou násilné zmizení s běžným kriminálním únosem. S gangsterským vyřizováním účtů nebo únosem za výkupné. Mezinárodní právo však tento čin definuje mnohem děsivěji.
Násilné zmizení je akt, na kterém se přímo či nepřímo podílí státní moc. Nejedná se o akci běžných zločinců. Za těmito činy stojí státní agenti nebo skupiny, které jednají s tichým souhlasem, podporou či přímou autorizací státu.
Nejhorší přichází vzápětí. Státní orgány systematicky odmítají přiznat, že osobu vůbec zadržely. Utajují její osud i místo pobytu. Staví ji mimo ochranu zákona a zbavují jakýchkoliv základních práv.
Anatomie tichého teroru
Scénář bývá mrazivě podobný bez ohledu na zemi. Občanský aktivista nebo nezávislý novinář otevřeně kritizuje vládnoucí režim. V noci ho před domem zadrží skupina mužů – v neoznačných uniformách nebo v civilu s krytím tajné policie.
Bez jakéhokoliv formálního obvinění je odvezen na neznámé místo. Nemá možnost kontaktovat právníka ani rodinu. Prostě zmizí.
Zoufalí příbuzní se obrátí na policii a soudy. Narazí na neprostupnou zeď. Úřady popřou, že by dotyčného vůbec kdy viděly. Tvrdí, že o jeho osudu nic nevědí. Člověk se doslova vypaří z právního systému a jeho blízcí zůstávají v naprosté bezmoci.
Datum, které svět nesmí zapomenout
Pro upozornění na tento dodnes existující jev vyhlásilo Valné shromáždění OSN dne 21. prosince 2010 prostřednictvím rezoluce č. 65/209 významný den. Stal se jím Mezinárodní den obětí násilného zmizení, který připadá na 30. srpna.
Tento den slouží jako naléhavý apel na členské státy, aby bojovaly proti beztrestnosti pachatelů. Klíčovým nástrojem je Mezinárodní úmluva o ochraně všech osob před nuceným zmizením, která byla přijata v prosinci 2006 a vstoupila v účinnost 23. prosince 2010.
V roce 2026 si svět připomíná významný milník – 20. výročí přijetí této úmluvy. OSN při této příležitosti spouští globální kampaň pod silným heslem „Oběti na prvním místě. Akce hned„.
Kromě zmíněné úmluvy existují i další zásadní dokumenty. Patří mezi ně Deklarace o ochraně všech osob před násilným zmizením z roku 1992 a Římský statut Mezinárodního trestního soudu.
Ten definuje systematické nucené zmizení jako zločin proti lidskosti, který nepodléhá promlčení. Když státní moc dokáže nechat člověka bezestopy zmizet a popřít to, hroutí se samotný právní stát. A boj za spravedlnost pro ty, jejichž hlas byl umlčen, nikdy nekončí.
