Pštrosí lidé, africký kmen se zvláštní mutací: Místo nohou mají pouze dva obří prsty a skvěle se pohybují
Foto: pexels
4 min
V odlehlých horách Zimbabwe žije izolovaný kmen lovců, v němž se někteří lidé rodí s neobvyklou mutací: místo pěti prstů mají na nohách pouze dva masivní. Zatímco svět to vnímá jako handicap, oni sami v tom vidí výsadu.
Reklama
Představte si, že se narodíte s nohama, které vypadají spíš jako klepeta humra než lidská chodidla. Tři prostřední prsty vám chybí úplně a zbylé dva vnější se stáčejí dovnitř. Pro většinu z nás by to znamenalo celoživotní boj s mobilitou, speciální ortopedické pomůcky a soucitné pohledy okolí.
Ne však pro Vadomy, tradiční lovecko-sběračský kmen žijící v hornaté oblasti Kanyemba na severu Zimbabwe, kde se řeka Zambezi vine mezi skalnatými svahy. Část jejich komunity se rodí s touto anomálií generaci za generací, a přesto ji nepovažují za postižení. Naopak. Věří, že jde o zvláštní dar, který je činí nadřazenými.
Vadomové jsou dnes považováni za jediný dochovaný tradiční lovecko-sběračský kmen v Zimbabwe a hovoří vlastním jazykem zvaným dema. Jejich izolace v horském terénu jim po staletí umožňovala žít podle prastarých zvyklostí, daleko od vlivu moderní civilizace.
Syndrom má vědecké jméno i mytologický původ
Medicína tuto vzácnou vlohu označuje termínem ektrodaktylie, lidově také syndrom humřích klepet.
Postihuje končetiny – ruce i nohy – a projevuje se absencí jednoho či více prstů. U Vadomů konkrétně chybí tři prostřední prsty na nohou, což vytváří charakteristický tvar připomínající pštrosí pařát. Odtud pochází i přezdívka pštrosí lidé.
Vědecký výzkum naznačuje, že za anomálií stojí mutace sedmého chromozomu, která se v izolované populaci předává z rodičů na potomky. Není to však výhradně záležitost Vadomů; ektrodaktylie se vyskytuje i jinde ve světě.
Kmenový zákon Vadomům přísně zakazuje uzavírat sňatky mimo vlastní komunitu. Není to jen otázka tradice – stařešinové věří, že tímto způsobem chrání svůj nadřazený dar.
Stařešinové národa Vadoma věří, že jejich předkové jako ptáci, kteří se objevili v atmosféře a usadili se mezi lidmi.
Podle ústní slovesnosti sahá jejich původ ještě dál – až ke hvězdnému systému Sirius, odkud měli jejich ptačí prapředkové sestoupit. Jiná verze legendy vypráví, že první Vadomové se vynořili přímo ze stromu baobabu, posvátného symbolu afrických savann.
Výhoda při šplhání po stromech
Teprve když vidíte Vadomy v akci, pochopíte, proč svou odlišnost vnímají jako požehnání. Dva masivní prsty fungují jako přirozené háky – při šplhání po stromech se jimi dokážou zachytit a udržet s jistotou, o které se lidem s běžnýma nohama může jen zdát.
Sběr plodů ve výškách, kde se jiní bojí vylézt? Žádný problém. Rybolov uprostřed rozbouřené řeky na kluzké skále? Zvládnou. Jejich neobvyklá anatomie jim dává stabilitu a přilnavost, kterou běžná chodidla nenabídnou. Mírné komplikace mají snad jen při běhu, kdy jim chybí rovnoměrné rozložení hmotnosti.
Obuv? Tu stejně nikdy nenosili. V horském terénu, kde se Vadomové po generace pohybovali, by boty stejně byly spíš překážkou než pomocí.
Jenže i ten nejizolovanější kmen nakonec cítí tlak vnějšího světa. Pytláctví v oblasti Kanyemba se v posledních desetiletích dramaticky rozšířilo a tradiční lovecká teritoria přestávají být bezpečná. Vadomové jsou stále častěji nuceni opouštět hory a přesouvat se do nížin, kde jejich specifické schopnosti ztrácejí na významu.
Přesto si nesou svou identitu hrdě dál. Ektrodaktylie se sice netýká všech členů kmene, ale ti, kdo ji mají, jsou považováni za privilegované. Není to pro ně stigma ani handicap; je to součást jejich dědictví, znak spojení s mytickými předky a důkaz, že být jiný neznamená být horší.
