Hmoždíře bývaly běžnou součástí kuchyní. Dnes za vzácné kusy sběratelé platí tisíce
Foto: Pexels
4 min
Možná ho máte na chalupě nebo u babičky ve spíži i vy. Těžký, kovový předmět, se kterým se kdysi drtilo koření a jehož zvonivý zvuk patřil k sobotnímu dopoledni stejně jako vůně čerstvě upečené bábovky. Zatímco většina z nás ho dnes vnímá jen jako nostalgickou dekoraci, sběratelé jsou za ty nejvzácnější kousky ochotni zaplatit na ruku až 35 000 korun.
Reklama
Vzpomínka na vůni drceného koření
Tím tajemným předmětem, který po generace zdobil naše kuchyně, není nic jiného než starožitný mosazný či bronzový hmoždíř. Tento masivní pomocník s těžkým tloukem byl po staletí nepostradatelnou součástí každé domácnosti. Než se objevily elektrické mixéry a mlýnky, právě v hmoždíři se rodilo kouzlo domácí kuchyně – drtil se v něm pepř, nové koření, vonný hřebíček nebo čerstvé bylinky. Každá hospodyňka věděla, že bez pořádného hmoždíře se zkrátka neobejde.
Tyto předměty se dědily z generace na generaci a staly se symbolem rodinného krbu a poctivého kulinářského řemesla. Kdo by si nepamatoval tu charakteristickou vůni čerstvě drceného koření, která se linula babiččinou kuchyní? Nebo ten zvuk, když těžký tlouk narážel do mosazného dna a ozvěna se nesla celým domem?
Od středověkých klášterů po prvorepublikové kuchyně: Příběh mistrů slévačů
Historie hmoždířů je fascinující kapitolou evropského řemesla. Tyto nádoby se neodlévaly jen tak někde – byly výsledkem precizní práce specializovaných zvonařských a slévačských dílen. Nejstarší kousky vznikaly v klášterních lékárnách a zámeckých kuchyních již v období gotiky a renesance. Na našem území dosáhlo slévačství vrcholu v období baroka a později za první republiky, kdy se mosazné a bronzové hmoždíře staly běžně dostupným, avšak stále nesmírně kvalitním zbožím.
Ručně odlévané kusy v sobě nesou drobné nepravidelnosti, které jim dnes dodávají neopakovatelné kouzlo a duši. Každý takový kousek je vlastně originálním sochařským dílem, které přežilo staletí. Mistři slévači do nich často vtiskli své značky, cechovní symboly nebo letopočty – drobné stopy, které dnes rozhodují o tom, zda držíte v ruce běžnou památku, nebo skutečný poklad.
Detektivka: Jak poznat, že máte v ruce drahý unikát
Pokud máte doma starý hmoždíř, rozhodně stojí za to ho podrobně prozkoumat. Sběratelé se dnes zaměřují na několik klíčových faktorů. Tím nejdůležitějším je stáří a kompletnost. Pokud k hmoždíři máte původní, originálně odlitý tlouk (paličku), hodnota okamžitě stoupá. Hledejte také jakékoliv značení – slévárenské značky, letopočty, jména mistrů slévačů nebo heraldické a cechovní znaky vyražené na dně či těle nádoby.
Zásadní roli hraje také stav povrchu. Nikdy, opravdu nikdy se nepokoušejte starý hmoždíř čistit moderní chemií nebo ho leštit do vysokého lesku! Tím byste totiž zničili to nejcennější – historickou patinu. Právě ta tmavá, zelenavá nebo nahnědlá vrstva, která se na povrchu vytvářela desítky let, dokazuje autenticitu a stáří předmětu.
Ne každý hmoždíř po babičce je vzácný
Historické hmoždíře dnes patří mezi vyhledávané sběratelské předměty a u vzácnějších kusů mohou jejich ceny dosahovat desítek tisíc korun. Pozor ale, ne každý hmoždíř z kuchyně prarodičů má hodnotu. Běžné kusy se v aukcích prodávají za pár tisíc. Pokud si nejste jisti původem nebo hodnotou svého kousku, vyplatí se obrátit na zkušeného starožitníka nebo aukční síň. Odborník dokáže podle materiálu, způsobu odlévání, výzdoby i případných značek určit přibližné stáří a odhadnout tržní cenu.
Možná tak doma máte předmět, který po generace sloužil v kuchyni nebo lékárně, a dnes představuje nejen zajímavý kus historie, ale také cennou starožitnost. Než ho proto odnesete do sběrného dvora nebo prodáte za pár korun v bazaru, věnujte mu chvíli pozornosti. Možná zjistíte, že ve staré skříni leží poklad, o kterém jste dosud neměli tušení.
