Původní význam křestního jména nemusí být vždy lichotivý. Realitě ale neodpovídá
Foto: Pexels
3 min
Tisíce lidí v Česku nosí jména, která v dávných dobách označovala negativní vlastnosti. Mnozí věří, že právě tato temná minulost z nich dělá horší lidi. Pravda je ale zcela jiná.
Reklama
Co skrývají jména, která znějí tak krásně
Klaudie. Cecílie. Dolores. Tři jména, která zní vznešeně, melodicky, možná trochu exoticky. Tisíce žen v Česku je nosí celý život. Málokterá z nich tuší, že jejich křestní jméno kdysi dávno označovalo fyzické postižení nebo hlubokou bolest.
Jméno Klaudie pochází z latinského claudus – kulhavý, chromý. V roce 2016 ho u nás neslo 2 026 žen. Mužská varianta Klaudius? Pouhých šest nositelů.
Cecílie a Cecilie dohromady patřily 714 ženám. Jejich původ je odvozen z latinského caecus – slepá, špatně vidící.
A pak je tu Dolores. Španělský titul Panny Marie María de los Dolores znamená doslova „Panna Maria bolestí“ nebo přesněji „Maria bolestná“. Slovo dolores totiž ve španělštině znamená „bolesti“ a odkazuje na utrpení, které Maria prožila podle křesťanské tradice při ukřižování svého syna.
Proč si myslíme, že jména dělají zlo
Tady začíná podivná hra naší mysli. Někdo někde prohodí, že Klaudie bývají zlé. Manipulativní. Zákeřné. A najednou to začnete vidět všude.
Jenže to není pravda.
Je to past, do které spadáme všichni. Psychologové tomu říkají konfirmační zkreslení. Funguje to takhle: Potkáte deset milých, laskavých, obětavých Klaudií. Vaše mysl si je ani nevšimne. Jsou prostě normální. Nezapadají do škatulky.
Pak ale narazíte na jednu jedinou nepříjemnou Klaudii na úřadě. Bum. Mozek okamžitě vyhodí signál: „Vidíš? Věděl jsem to. Klaudie jsou opravdu zlé.“ A máte potvrzeno. Deset pozitivních zážitků vymazáno. Jeden negativní zafixován navěky.
Jméno je jen začátek. Zbytek píšete vy
Naše morální hodnoty, laskavost, charakter – to všechno tvoříme svými činy. Výchovou. Rozhodnutími, která děláme každý den. Ne překladem slova z latiny, které nám rodiče vybrali před desítkami let.
Jméno je první tón. Symfonii ale skládáte vy sami.
Původní význam jména je jen malý historický otisk, který si neseme bez vlastního přičinění. Vznikl v jiném jazyce, v jiné době a často popisoval svět, který už dávno neexistuje. To, kým člověk skutečně je, se ale neodvíjí od etymologie, ale od života, který žije. Od toho, jak se chová k ostatním, co si dovolí změnit, co dokáže pochopit a jak se rozhoduje ve chvílích, kdy na tom záleží. Jméno může nést příběh, ale charakter ho teprve naplňuje. A ten už není daný – ten se tvoří.
